Ve své bakalářské práci se budu zaměřovat na výzkum přístupu sociálních pracovníků z orgánu pro sociálně-právní ochranu dětí (OSPOD) k posouzení přítomnosti domácího násilí páchaného na dětech. Toto téma jsem si zvolila z několika důvodů. Sociální pracovníci OSPOD přicházejí denně do styku s dětmi s komplikovanou rodinnou situací. Ať už je řeč o dětech ze sociálně slabších rodin nebo o dětech, jejichž rodiče se rozvádějí, pocházejí vesměs z takového prostředí, v němž se vyskytují faktory, které zvyšují pravděpodobnost výskytu domácího násilí (závislost rodičů na drogách, agresivita, nedostatek financí, časté neshody mezi rodiči apod.). Pokud by tedy někdo měl opravdu dobře umět rozeznat dítě zažívající domácí násilí, jsou to právě oni.
Jako klíčový problém vnímám to, že dítě je odkázáno na pomoc zvenčí, kterou mohou představovat právě sociální pracovníci z OSPOD. Je proto zásadní, aby tito pracovníci dokázali situaci správně posoudit a tyto děti rozeznat – ovšem k tomu ne vždy dochází, což může být způsobeno právě přístupem sociálních pracovníků k této problematice. Ten někdy může být dokonce pravým opakem, a spíše než nápomocný být zraňující a ve výsledku uškodit.
Účelem mé bakalářské práce tedy bude prozkoumání této problematiky prostřednictvím hlavní výzkumné otázky: „Jaký je přístup sociálních pracovníků OSPOD k posouzení přítomnosti domácího násilí v ohrožených rodinách?“ Přístup se může člověk od člověka velmi lišit, ráda bych se tedy věnovala tomu, jaký přístup je účinný, jaké metody sociální pracovníci využívají, jakých signálů si u svých klientů všímají a jak s nimi nadále pracují. Chci také zjistit, nakolik jsou vůbec sociální pracovníci OSPOD schopni takovouto situaci posoudit, a případně se pokusit jejich přístup obohatit o další možné postupy.
Výzkum bude prováděn jako kvalitativní za pomoci zakotvené teorie založené na induktivním přístupu. Realizován bude prostřednictvím polostrukturovaného rozhovoru se vzorkem minimálně deseti respondentů vybraných metodou sněhové koule.

Za klíčové zdroje při výzkumu této problematiky budu považovat tyto dva:
MYDLÍKOVÁ, Eva, Jaroslav SLANÝ a Mariana KOVÁČOVÁ. Diagnostika syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Přeložila Milada HOLIČKOVÁ. Praha: Portál, 2021. ISBN 978-80-262-1834-0.
 MATOUŠEK, O., PAZLAROVÁ H. 2016. Státní orgány sociálněprávní ochrany dětí: dobrá praxe z pohledu rodin a pracovníků. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum