Cílem práce je zjistit, jak proběhl proces demokratické konsolidace ve vybraných zemích, které se v kontextu afrického kontinentu považují v tomto ohledu za úspěšné, konkrétně v Ghaně, Botswaně a Mosambiku, a potvrdit či vyvrátit hypotézu, že na základě jejich politického, ekonomického a sociálního vývoje jsou vybrané země konsolidované demokracie. Dále je cílem výsledky jednotlivých případů porovnat a vystihnout jejich specifika, odlišnosti a také aspekty, ve kterých se shodují. Práce se tedy snaží vyvrátit či potvrdit následující hypotézu: "Vybrané země lze na základě jejich politického, ekonomického a sociálního vývoje považovat za konsolidované demokracie." V práci jsou nejprve vymezeny základní pojmy potřebné k pochopení problematiky a následně dle odborné literatury definované nutné předpoklady pro úspěšnou konsolidaci nové demokracie a také podmínky, které tento proces mohou příznivě či nepříznivě ovlivňovat. V praktické části se práce zaměřuje na kvalitativní výzkum těchto podmínek a faktorů relevantních pro proces konsolidace v jednotlivých zkoumaných státech. Nakonec výsledky mezi jednotlivými státy porovnává a snaží se vystihnout jejich specifika. Konkrétními státy jsou Ghana, Botswana a Mosambik. Ghana se považuje za jeden z nejlepších příkladů demokracie na africkém kontinentu. Proces politické liberalizace a tvorby demokratického režimu začal již na počátku 90. let a dnes Ghana disponuje vysokou mírou politických a občanských práv a svobod. Botswana je zemí s nejdelší historií demokratických voleb, v roce 2014 proběhly již jedenácté. Od roku 1966 se v zemi nevyměnila vládnoucí strana, nicméně je zde fungující opozice a mezinárodní statistiky ukazují, že je země dlouhodobě politicky stabilní. V Mosambiku po skončení občanské války v roce 1992 započal přechod k demokracii. V zemi sice zůstává rozpor mezi vládnoucí stranou a opozicí, nicméně řada mezinárodních pozorovatelů označuje volby za svobodné, s výsledky, které reprezentují vůli lidu. V zemi je rozvinuta řada demokratických institucí a vláda se se snaží rozpory řešit vždy mírovou cestou. Použitou metodou je komparativní případová studie, která porovnává faktory demokratizace vybraných zemí v kontrastu k teoretickým východiskům. Nezávislé proměnné jsou ekonomické a politické instituce ovlivňující proces demokratické konsolidace a závislé proměnné výsledky tohoto procesu v jednotlivých zemích, obecně existence politických práv a svobod a míra jejich porušování. Literatura: DIAMOND, LarryJay, Marc F PLATTNER a Philip J COSTOPOULOS (eds.). Debates on democratization. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2010. A Journal of democracy book. ISBN 978-0-8018-9777-1. HLOUŠEK, Vít a Lubomír KOPEČEK (eds.). Demokracie: teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2007. ISBN 978-80-210-4249-0. DIAMOND, LarryJay, Francis FUKUYAMA a Marc F PLATTNER (eds.).Poverty, inequality, and democracy. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2012. A journal of democracy book. ISBN 978-1-4214-0570-4. SCHEDLER, Andreas. Electoral authoritarianism: the dynamics of unfree competition. Boulder, Colo.: L. RiennerPublishers, Inc., 2006. ISBN 9781588264404.