Dle metaanalýzy Swift et al. (2017) předčasně odejde z terapie každý pátý klient. Tato skutečnost je však významný problém pro efektivní psychoterapeutickou péči (Barrett et al., 2008). Z výzkumu vyplývá, že předčasný odchod negativně ovlivňuje jak klienty, tak i samotné psychoterapeuty. Ukazuje se, že v jeho důsledku terapeuti zažívají emocionální zátěž, a to pocity selhání a zklamání, nejistotu, sníženou profesní důvěru (Piselli et al., 2011; Wilson & Sperlinger, 2004), což může ovlivňovat jejich následnou praxi (Odyniec et al., 2019). Navzdory tomu, že předčasný odchod klientů z terapie patří k nejvýznamnějším emocionálním zátěžím terapeutů, nebylo tomuto tématu věnováno dostatek pozornosti. V literatuře se z hlediska terapeutů objevují převážně výzkumy zaměřující se na důvody, jež terapeuti přisuzují odchodu jejich klientů (např. Kullgard et al., 2022; Westmacott & Hunsley, 2017). Menší část výzkumů popisuje emoční dopad na terapeuty či jejich reflexi této zkušenosti (např. Piselli et al., 2011; Wilson & Sperlinger, 2004). Studie se však nezabývaly tím, jak s touto zkušeností psychoterapeuti zacházejí a jakým způsobem ji zpracovávají a začleňují do své praxe. Pochopení procesu, jakým se terapeuti vypořádávají s předčasným odchodem jejich klientů, může být přínosné pro podporu a následný rozvoj těchto odborníků.
Cílem práce bude s využitím kvalitativní metodologie prozkoumat proces zpracování zkušenosti psychoterapeutů s předčasným odchodem jejich klientů z terapie. Výzkumný soubor budou tvořit začínající psychoterapeuti, jejichž klienti se rozhodli jednostranně předčasně ukončit terapii. Pro méně zkušené terapeuty může předčasný odchod jejich klientů znamenat větší emocionální zátěž než pro zkušené terapeuty. Data budou analyzována prostřednictvím zakotvené teorie.