Autorka v práci provede analýzu právní úpravy uznání a výkonu soudních rozhodnutí vynesených českými soudy v oblasti vymáhání výživného a mezinárodních únosů dětí v Itálii, a to v období po přijetí nařízení Rady (ES) č. 4/2009 (nařízení o výživném). Cílem práce je zjistit, zda došlo k urychlení řízení o uznání a prohlášení vykonatelnosti, tak jak se od vydání nařízení o výživném očekávalo, včetně toho, o kolik se případně zkrátila doba uznání ve srovnání s použitím předcházejících právních nástrojů. Práce se bude dále soustředit na jednotlivé faktory, které ovlivňují rychlost řízení a jakou mírou se na urychlení podílí. Autorka bude ověřovat následující hypotézy: - nařízení Rady (ES) č. 4/2009 (nařízení o výživném) fakticky nezrychlilo řízení za účelem uznání a výkonu rozhodnutí v oblasti vymáhání výživného; - delimitace pravomocí Evropské unie na členské státy dle Lisabonské smlouvy znesnadňuje orgánům rychlou spolupráci v otázkách uznání a výkonu rozhodnutí díky složitosti komunikace mezi orgány spolupracujícími při vymáhání výživného a tedy negativně ovlivňuje rychlost řízení; - nařízení o výživném v praxi způsobuje aplikační problémy díky článku 15, který řeší problematiku kolizních norem, jež odkazují na mezinárodní smlouvu (Haagský protokol ze dne 23. listopadu 2007), který má aplikační přednost před právem členských států, ale nedotýká se mezinárodních smluv uzavřených členskými státy před jejich vstupem do EU