Anotace
Zákonnost při výkonu veřejné správy právní řád garantuje
systémem
záruk, právních prostředků určených k zabezpečení dodržování
právních norem. Cílem kontroly veřejné správy je zjistit
skutečnosti rozhodné pro posouzení dodržování zákonnosti při
jejím výkonu, porovnat je v konkrétním případě se zákonem
stanovenými standardy činnosti správního úřadu, vyhodnotit
případné odchylky od těchto standard a při zjištní porušení
zákonnosti navrhnout nebo přijmout odpovídající prostředky
nápravy. Krom přímé kontroly, která je vykonávána povinně v
rámci
soustavy správních úřadů daného typu v intencích vnitřních
vztahů
hierarchické nadřízenosti i podřízenosti popř. je prováděna
zákonem
k tomu zřízenými státními orgány, které nejsou součástí veřejné
správy a jsou na ní při výkonu své kontrolní činnosti nezávislé
(např. státní zastupitelství, Veřejný ochránce práv), působí na
výkon veřejné správy i judikatura soudů. V případě rozhodovací
činnosti soudů se jedná o kontrolu nepřímou, kdy konkrétní
rozhodnutí působí přímo pouze a jenom v dané konkrétní věci, a
to
pouze za podmínky aktivní legitimace účastníka řízení, který
podáním opravného prostředku rozhodnutí soudu v dané věci
vyvolá.
Rozhodování soudů ve správním soudnictví o žalobách proti
konkrétním rozhodnutím správních úřadů, stejně tak ani
rozhodnutí
Ústavního soudu ve věcech normativních právních aktů vydávaných
správními úřady, nelze považovat za přímou kontrolu veřejné
správy, neboť soudy nejsou oprávněny v daných případech jednat
ex
offo a jsou vázány toliko návrhy aktivně legitimovaných
úastníků
řízení.
Správní soudnictví může být založeno na široké
kontrole veřejné správy, při které je sledováno, zda
nepekračuje
svěřenou pravomoc, nebo se může soustředit především na ochranu
subjektivních práv osob, do kterých bylo zasaženo nebo je
zasahováno v rozporu se zákonem. První z uvedených přístupů
může
vést k poměrně rozsáhlé pravomoci správních soudů. Vychází z
úvahy, podle které je třeba zajistit, aby jakékoli nezákonné
činnosti správy mohly být napraveny nebo odstraněny soudní
cestou. Druhý přístup nepředpokládá všezahrnující soudní
kontrolu, která provedena do důsledků by mohla přivést nejen k
zahlcení soudů, ale především k dominantnímu postavení soudní
moci nad exekutivou. Jeho cílem je především efektivní ochrana
práv osob a jejím prostřednictvím pak kontrola zákonnosti..
Soudní řád správní vymezil proto jako hlavní úkol správního
soudnictví ochranu veřejných subjektivních práv.
Předkládaná práce se zabývá jednak právními předpoklady vzniku
nového správního soudnictví v roce 2003, jednak obecnými
ustanoveními, upravujícími pravomoc a příslušnost soudů ve
správním soudnictví, některými otázkami organizace soudů a
postavení soudců, jakož i otázkami rozhodovací praxe a jejího
sjednocování.
Žalobou ve správním soudnictví se může domáhat
zrušení správního rozhodnutí ten, kdo tvrdí, že byl na svých
právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v
předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se
zakládají,
mšní, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti.
Práce
poukazuje v této souvislosti na typologii správních rozhodnutí,
úkony správních orgánů podléhající kognici soudu (soudnímu
přezkoumání), jakož i na ty, které jsou zákonem stanovenou
negativní enumerací ( kompetenními výlukami) z této kognice
vyňaty. Na samostatném místě se v souvislosti s vymezením
rozhodnutí, jakožto individuálního správního aktu zamýšlí nad
otázkou vymezení vad, které mají vliv na posouzení zákonnosti a
zabývá se i otázkou nicotnosti a rozdílnosti jejího pojetí ve
smyslu daňového řádu, nového správního řádu a ve světle
judikatury
Ústavního soudu a NSS. Dále práce řeší otázku účastenství,
vymezuje okruh osob aktivně legitimovaných k podání návrhu a k
přístupu k soudu. V této souvislosti se práce zabývá i
stávajícími deficity v právní úpravě pedpisů v daňové oblasti,
které vymezují např. okruh úastníků zpsobem znemožujícím
přístup k
soudu popř. neumožují plnohodnotné přezkoumání všech
rozhodnutí,
která zasahují do veřejných subjektivních práv dotčených
subjektů.
Za situace, kdy optovně nebyl přijat nový daňový řád, bude o to
významnější úloha soudů judikaturou překlenout některá
ustanovení,
která již dnes jsou na hranici ústavně konformního výkladu.
Zvláštní pozornost je věnována vymezení subjektivních veřejných
práv a jejich nositelů, jakož i problémům spojeným s fenoménem
dualismu práva, resp. s existencí systému veřejného a
soukromého
práva při rozhodovací činnosti soudů.
Zvláštní kapitola je věnována samotnému projednání
věci
zejména před krajským soudem, přičemž důraz je kladen pedevším
na
způsob a rozsah dokazování před soudem a zásadní rozdíly oproti
předcházející úpravě obsažené v části páté OSŘ ve znění do
31.12.2002. Poukazuje se zde mimo jiné na rozdílnost postupu,
která je dána odlišností zásad daňového a správního řízení,
jakož
i na důsledky nesprávného právního posouzení. V této
souvislosti se
zabývá autorka i úvahou o naplnění předpokladu přezkoumávání
rozhodnutí v plné jurisdikci. Zamýšlí se rovněž nad úlohou
soudce v procesu interpretace a aplikace práva, jakož i
ústavními limity vyplývajícími z čl. 95 Ústavy České republiky
v
rozhodovacím procesu, a to především v souvislosti s vydáváním
obecně závazných nařízení obcí, jakožto právního podkladu pro
rozhodnutí, které má být předmětem správního přezkumu.
V závěru se práce pokouší rovněž o zhodnocení
dosavadního působení správních soudů, označuje problematická
místa
stávající úpravy správního soudnictví, konflikty, které
vznikají v důsledku řešení komplikovaných otázek dualismu práva
mezi civilním a správním soudnictvím a snaží se navrhnout
opatření ke zkvalitnní a efektivnosti práce soudů na poli
správního soudnictví. …víceméně
Abstract
The legal order guarantees legality in public administration
execution by a system of guarantees, legal remedies determined
to secure observance of legal rules. The aim of public
administration control is to find facts decisive for assessment
of observing legality in its execution, compare the same in
specific cases with standards of an administrative authoritys
activity stipulated by Law, evaluate deviations from such
standards, if any, and on finding any violation of legality to
propose or adopt corresponding remedies. In addition to direct
control carried out on an obligatory basis within the system of
administrative authorities of a concerned kind in the framework
of hierarchic superiority or inferiority or executed by the
state authorities established for that purpose by Law, when
such authorities are not a part of or independent of public
administration in execution of their control activity (e.g.
public prosecutors offices, the Ombudsman), it is also the
judicial practice that affects public administration execution.
In judicial decision-making it is indirect control, when a
concrete decision has a direct effect only in a concerned
specific matter, only on the condition of locus standi of a
participant in proceedings, who by filing a remedy will give
rise to the courts decision in the concerned matter. Neither
decision-making in administrative justice concerning suits
against concrete decisions of administrative authorities nor
decisions of the Constitutional Court in matters of
administrative legal rules issued by administrative authorities
can be considered direct control of public administration,
because courts are not eligible to act ex offo in concerned
cases and they are only bound by motions of participants in
proceedings entitled to sue.
Administrative justice may be based on broad control of public
administration, in which it is observed whether it acts in
excess of the entrusted powers or not, or it may focus mainly
on protection of persons subjective rights that have been or
are affected in violation of Law. The first of the mentioned
attitudes may lead to quite broad powers of administrative
courts. It assumes that it is necessary to ensure remedy or
removal of any unlawful activity of the administration by the
court. The other attitude does not expect overall judicial
control, which, taken to extremes, could cause overloading to
courts as well as the dominant position of judicial power over
the execution. Its aim is namely to protect persons effectively
and through this to control legality. The Rules of
Administrative Procedure therefore have specified protection of
public subjective rights as the main objective of
administrative justice.
The submitted work deals with both legal preconditions of
establishment of the new administrative justice in 2003 and
general provisions regulating powers and competence of courts
in administrative justice, some issues of the courts
organization and position of judges, as well as issues of
decision-making practice and its uniformity.
A person may submit a suit in administrative justice to claim
cancellation of an administrative decision, when the same has
stated that his/her rights were prejudiced directly or due to
violation of his/her rights in previous proceedings by an
administrative bodys act substantiating, amending, cancelling
or stipulating his/her rights and obligations on a binding
basis. In that connection, the work refers to typologies of
administrative decisions, administrative bodies acts regulated
by a courts cognition (judicial review) as well as those being
excluded from such cognition by negative enumeration (with
competence exclusions). In its separate part, the work, in
connection with specification of a decision as an individual
administrative act, deals with the issue of specification of
defects affecting assessment of legality and also deals with
the issue of nullity and difference in its conception within
the intention of Tax Rules, the new Rules of Administrative
Procedure and in the light of practice of the Constitutional
Court and the Supreme Administrative Court. Next the work deals
with the issue of participation, specifies the circle of
persons entitled to submit a motion and access the court. In
this connection the work also deals with the existing
deficiency in legal regulation of rules in taxes specifying
e.g. the circle of participants in a manner disallowing access
to the court or disallowing a full-value review of all
decisions affecting subjective rights of concerned persons. In
the situation when new tax rules have not been adopted
repeatedly, the role of the courts to bridge over some
provisions that are today on the boundary of interpretation
conforming to the Constitution will become even more important.
Special attention is paid to specification of subjective public
rights and their holders as well as problems related to the
phenomenon of dualism of Law or to the existence of Public Law
and Private Law in judicial decision-making.
A special chapter is devoted to hearing a matter itself
namely before a regional court, when the emphasis is namely put
on the method and extent of evidence before court and essential
differences in comparison with the preceding regulation
included in part five of Civil Procedure Code as amended by 31
December 2002. It refers, including but without limitation, to
differences in the procedure, which are caused by differences
in principles of tax and administrative procedures, as well as
to the consequences of incorrect assessment. In this connection
the author also deals with meeting a precondition of reviewing
decisions in full jurisdiction. The author also deals with the
role of a judge in the process of interpretation and
application of Law as well as constitutional limits based on
Art. 95 of the Constitution of the Czech Republic in
decision-making process, namely in connection with issuance of
generally binding orders of municipalities as the legal basis
for a decision that is to be the subject of an administrative
review.
In its conclusion the work also attempts to evaluate the so-far
activity of administrative courts, specifies problematic parts
of the existing regulation of administrative justice, conflicts
arising due to solution of complicated issues of duality of Law
between civil justice and administrative justice and attempts
to propose measures to make the work of courts in
administrative justice more quality and effective. …víceméně