Cílem diplomové práce je porozumět procesu zotavení z mentální anorexie z perspektivy dialogického a narativního pojetí identity. V teoretickém úvodu se práce dále zaměřuje na ukotvení zotavení jako vnitřního procesu transformace identity.

V empirické části jsou analyzovány narativně orientované rozhovory se ženami se zkušeností s mentální anorexií. Analýza je založena na metodě QUAM (Qualitative Methodfor Analysing Multivoicedness), která umožňuje identifikovat jednotlivé hlasy uvnitř self (Já-pozice a internalizované hlasy druhých), jejich vzájemné dialogické vztahy, dynamiku a proměny v čase. Pozornost je věnována roli tzv. hlasu anorexie jako dominantní Já-pozice a způsobům, jak se jednotlivé hlasy vzájemně ovlivňují a jaké dialogické strategie se uplatňují při jeho překonávání. Analytickým záměrem je popsat dialogické self u každé z respondentek.

Součástí práce je také aplikace konceptu narativní identity, a to zejména při analýze způsobů, jakými ženy reinterpretují zkušenost s nemocí a integrují ji do svého životního příběhu. V souvislosti s tím je sledována reorganizace self, v níž dochází k proměně dominance jednotlivých hlasů, vzniku nových pozic a posilování hlasů podporujících růst, sebepřijetí a budoucí směřování.

Výsledky jsou interpretovány v kontextu současných teoretických a empirických poznatků o mentální anorexii, dialogickém self a narativní identitě. Součástí práce je rovněž diskuze nad validitou a limitech výzkumu, a v neposlední řadě možných implikací pro další výzkum i psychologickou a terapeutickou praxi při práci s mentální anorexií.