Anarchie jako neexistence centrální vlády v mezinárodním prostředí patří k nejzákladnějším konceptům v mezinárodních vztazích. Představuje typické chápání, jak mezinárodní prostředí funguje, je ovšem přijímána s daleko menší mírou kritiky, než by zasluhovala. Proto si tato bakalářská práce klade za cíl zanalyzovat koncept anarchie ve smyslu organizačního principu. Výchozím bodem se stanou realistická, neorealistická a neoliberalistická pojetí konceptu, která budou zanalyzována ze dvou pohledů: feministické a poststrukturalistické. Přes jejich optiku budou zkoumána mainstreamová tvrzení o anarchii stejně jako dopady těchto tvrzení. Práce by měla zodpovědět otázky, jak se mění původní charakteristika anarchie v jednotlivých teoretických dílech, zda jsou s anarchií zaměňovány jiné koncepty, jaké jsou důsledky těchto modifikací a co z nich vyplývá pro mezinárodní prostředí. LITERATURA Mearsheimer, John J. „Back to the Future: Instability in Europe after the Cold War.“ International Security 7, no. 1 (1990): 5 – 56. Keohane, Robert O. (ed.) 1986. Neorealism and its critics. 2nd ed. New York: Columbia university press. Waltz, Kenneth N. 1979. Theory of International Politics. 1st ed. Berkeley: University of California. Wendt, A. E. „Anarchy is What States Make o fit: The Social Construction of Power Politics.“ Uluslararasi Iliskiler 10 (2013): 3 – 43. Tickner, Ann J. 1992. Gender in international relations: feminist perspectives on achieving global security. New York: Columbia University Press. Linklater, Andrew. 1998. The transformation of political community: ethical foundations of the Post-Westphalian era. Cambridge: Polity Press. Walker, R. B. J. 1993. Inside/outside: international relations as political theory. Cambridge: University Press.