Allopolyploidie, mezidruhová hybridizace spojená s polyploidizací, hraje významnou roli v evoluci rostlin. Odhaduje se, že více než 70% druhů vyšších rostlin má hybridní a polyploidní původ. Nejdůležitější hospodářsky významné plodiny jako je pšenice, bavlník, řepka, tabák, růže, apod.na jedné straně a mnohé invazivní plevele na straně druhé jsou mladé allotetraploidní druhy u nichž známe jejich diploidní rodiče. Proces hybridizace a polyploidizace je pro buňku velmi stresující období během něhož musí co nejdříve dojít k ustavení rovnováhy mezi rodičovskými genomy. V allotetraploidním jádře se vyskytují tzv. homeologní DNA sekvence, jež pocházejí od jednotlivých fylogeneticky často poměrně příbuzných diploidních rodičů; mají shodnou funkci, ale mohou se více či méně lišit v nukleotidové sekvenci. V závislosti na dané kombinaci genomů buď nenastane žádná výrazná změna a oba rodičovské subgenomy se vyvíjejí v allotetraploidním jádře víceméně nezávisle tj. obdobně jako u diploidních rodičů, nebo mnohem častěji se struktura rodičovských genomů v důsledku mezigenomových interakcí poměrně rychle změní. Výsledkem změn je stabilizace genomu a rychlé obnovení fertility. Další změny pak mohou probíhat pomaleji během tzv. diploidizace. Změny mohou být genetické (translokace části chromosomů, ztráta či zmnožení sekvencí) a epigenetické (umlčení jednoho z homeologních lokusů v důsledku epigenetické modifikace chromatinu metylací, acetylací, apod). Reverzibilní epigenetické změny většinou předcházejí genetickým, které jsou nevratné. Tyto změny vedou často k subfunkcionalizaci původně homeologních lokusů a k větší odlišnosti homeologních chromosomů což zajišťuje během meiozy párování pouze mezi homologními chromosomy. Rychlé počáteční změny genomu nemůžeme zkoumat u většiny přirozených allotetraploidů, protože jejich genomy i genomy příslušných rodičů již prodělaly mnoho nezávislých změn. Stav genomu v okamžiku hybridizace je nám proto neznámý. Z tohoto důvodu používáme ke studiu počátečních změn v genomu buď velmi mladé přirozené allotetraploidy u nichž známe jejich skutečné rodiče, kteří dodnes žijí v lokalitách vzniku nebo allotetraploidy uměle připravené. Cílem bakalářské práce by bylo vyhledat a utřídit poznatky z původní literatury, týkající se genetických a epigenetických změn, včetně exprese, homeologních sekvencí DNA u relativně nedávno přirozeně vzniklých, jakožto i u uměle připravených allotetraploidů rodů Aegilops-Triticum (pšenice), Arabidopsis (huseníček), Brassica (brukev), Tragopogon (kozí brada), Gossypium (bavlník), Spartina, Senecio (starček), apod. Práce by se měla zaměřit na odhalení zákonitostí ve vývoji homeologních sekvencí, jako je např. reprodukovatelnost změny srovnáním přirozených a uměle připravených hybridů, mateřský či otcovský původ homeologních sekvencí, fylogenetická příbuznost rodičů, apod. Navazující diplomová práce by se týkala praktického studia vývoje repetitivních DNA sekvencí, včetně rDNA, u velmi úspěšných invazivních allotetraploidních druhů rodu Tragopogon, Spartina apod.