Buněčná senescence představuje na jedné straně proces zodpovědný za stárnutí organismu, na druhou stranu je zřejmě i jednou z obranných bariér bránících maligní transformaci. Řada recentních studií naznačuje, že indukce senescence u nádorových buněk by se mohla stát jednou z možných cest protinádorové terapie. Nicméně mnohé poznatky z této oblasti jsou stále značně rozporuplné, zejména z důvodu prokázané metabolické aktivity senescentních buněk a jejich podpůrné role v rozvoji některých druhů nádorových onemocnění. Cílem této práce bude shrnutí současných poznatků o molekulárních mechanismech indukce senescence a její roli v rozvoji nádorových onemocnění a protinádorové terapii.