Cílem práce bude otázka, zda a jak by měl být právně upraven institut náhradního mateřství v českém právu. Nárůst tohoto jevu je v posledních letech úzce spojen především s rozvojem biomedicínských technologií, které umožňují jeho snadnější využití. Tento institut je uveden v Občanském zákoníku, ale není nijak blíže upraven, co vyvolává řadu problému. Práce se bude proto zabývat především otázkami možné právní úpravy biomedicínských zásahů při provádění náhradního mateřství. Výklad bude rozdělen do tří částí. První část bude věnována samotnému institutu náhradního mateřství (stručný historický vývoj až po současnost.) Autorka si bude všímat hlavně důvodů (ne)-vymezení tohoto institutu v českém NOZ. Druhá kapitola pak bude věnována otázkám, které vyvstávají při realizaci náhradního mateřství uplatněním biomedicínských technologií (získávání vajíček, jejich genetická úprava a oplodňování in-vitro, atd.) Tyto přístupy zasahují a mění pojem matky a mateřství. Obsah třetí kapitoly bude zaměřen na hledání řešení právních problémů, které autorka zjistí ve druhé kapitole. Práce by měla dospět a) k nastínění a formulaci zásadních otázek, na které dnes právo nedává dostatečnou odpověď v souvislosti s náhradním mateřstvím, b) k odhalení důvodů, které formalizují a problematizují ochranu základních práv, především takto počatých dětí.