Cílem předkládané diplomové práce je prověřit a analyzovat vývoj a stav demokracie v současném Turecku. Ve snaze rozšířit okruh dosavadních poznatků o co možná nejaktuálnější text je analyzováno období poslední vládnoucí politické strany – strany AKP. Ta se drží u moci od roku 2002 až po současnost (2016). A právě toto časové rozmezí je předmětem analýzy předestřené práce. Pro dokreslení srozumitelného rámce jsou však alespoň stručně nastíněny i předchozí epochy, které sahají až do roku 1950, od kterého se podle mnohých autorů datuje počátek demokratizace Turecka. Autorka zkoumá téma konsolidace demokracie Turecka s využitím Linzovy a Stepanovy teorie konsolidované demokracie (1996), kterou zasazuje do hlubšího teoretického kontextu. Linz a Stepan charakterizují konsolidovanou demokracii na základě kombinace tří dimenzí: behaviorální, postojové a ústavní. Při posouzení, zdali se jedná o demokraticky konsolidované zřízení, je dle této dvojice autorů třeba přezkoumat pět klíčových dimenzí – občanskou společnost, politickou společnost, vládu zákona, byrokracii a ekonomické společenství, které musí splňovat určitá kritéria. Na základě výše uvedeného zní formulace centrální výzkumné otázky následovně: Můžeme v současné době dle kritérií Linze a Stepana považovat tureckou demokracii za konsolidovanou? K vedlejším výzkumným otázkám se řadí: K jakému posunu v konsolidaci demokracie došlo oproti předchozím epochám? Jaký mělo dopad na konsolidaci demokracie zájem o členství Turecka v EU? Můžeme v Turecku spatřovat některé antidemokratické tendence narušující konsolidaci demokracie? Na základě předběžné práce s daty jsou k testování určeny následující hypotézy: K tenzím v rámci současné turecké konsolidace demokracie nejvíce přispívá proislámská orientace AKP. Žádost o vstup Turecka do EU byla výrazným prvkem v procesu demokratické konsolidace této země. Oproti předchozím epochám dochází k postupnému upevňování demokracie zejména díky počtu demokratických reforem proklamovaných AKP.