Vysychání toků je fenomén objevující se ve vazbě na klimatické změny a antropogenní ovlivnění říčních systémů stále častěji i v podmínkách střední Evropy. Vysýchání ovlivňuje komplexně stav ekosystémů a působí jako filtr selektující druhy s vlastnostmi umožňujícími přežívání v takto disturbovaném prostředí. Mezi takové vlastnosti patří především ty, které se vztahují k životním cyklům a způsobu rozmnožování obecně. Skupina Ephemeroptera (jepice) patří mezi kvalitativně i kvantitativně významné skupiny vodního hmyzu, vyskytující se i ve vysychavých tocích, proto byla vybrána jako modelová skupina. V diplomové práci bude provedeno srovnání rozmnožovacích strategií jepic, žijících v permanentních a vysychajících úsecích toků s cílem identifikovat vlastnosti druhů, které umožňují přetrvávání populací v místech vystavených působení této disturbance. Zvláštní pozornost bude věnována problematice partenogeneze, která je obecně výhodnou strategií pro přežití v nepříznivých podmínkách. Studie bude založena na existujících datech (databáze SALAMANDER, dřívější výzkumy pracoviště – Gránický potok) a na nově získávaných datech z terénních výzkumů, prováděných v rámci projektu TA ČR TA02020395 Výzkumného ústavu vodohospodářského T.G.M., který je veden dr. Pařilem. Součástí práce bude laboratorní experiment, jehož cílem bude ověření možnosti chovu vybraných druhů jepic pro studium partenogeneze – tedy dochování starších larev jepic do stadia dospělce, získání neoplozených vajíček a jejich kultivace přinejmenším do ekloze.