Cílem je popsat postoje prezidentů v zahraniční politice vůči Číně hlediska reálného dopadu jejich diplomatických aktivit na zahraniční politiku státu. Nejedná se o vymezení dialogu vlády a postu prezidenta jako takového, spíše o konkrétní zachycení názorů jednotlivých osobností. Cílem není zjistit jaký je přístup České republiky v zahraniční politice k Číně, ale jak se k této problematice vyjadřovali prezidenti a zda jsou jejich aktivity v souladu se směřováním české zahraniční politiky. Prezident jako takový je velmi důležitým aktérem při tvorbě zahraniční politiky. Jelikož se Česká republika prezentuje jako republika parlamentní, není jeho pozice tak silná jako v jiných zemí, které jsou republikami prezidentskými. Nicméně všichni zastánci prezidentského postu od vzniku samostatného státu byli velmi výrazní ve svých zahraničněpolitických aktivitách. Vztahy s Čínou jsou v současné době v centru pozornosti médií díky vzrůstající ekonomické spolupráci, ale také díky návštěvě prezidenta Si Ťin-pchinga v České republice. Kromě ekonomických témat zde také stále rezonují lidská práva, vztah k Tibetu a vztahy s Tchaj-wanem. Jednotliví prezidenti ČR ve svých projevech dle mého názoru akcentovali různá témata, která vztah k Číně oslabovala nebo naopak posilovala. Česká společnost tedy osciluje mezi lidskoprávní problematikou a ekonomickou spoluprací. Tato práce poskytne prostor pro zachycení pozice jednotlivých prezidentů. Metoda: Pro tuto práci vyberu projevy, ve kterých jsou zmíněny podstatná témata týkající se zahraniční politiky vůči Číně, které následně podrobím analýze. Jestliže vyplynou rozdíly mezi názory prezidentů a programovými prohlášeními vlády, které tvoří oficiální směřování české zahraniční politiky, provedu jejich srovnání. Výzkumné otázky: Jaké postoje ve vnímání Číny měli jednotliví prezidenti České republiky? Existují rozdíly mezi vnímání Číny u jednotlivých prezidentů? Jsou tyto postoje v souladu s oficiálním směřováním české zahraniční politiky, které je udáváno vládou? Primární zdroje: Mezi primární zdroje zařadím předně oficiální prezidentská prohlášení a projevy, které jsou dostupné v širokém archivu prezidentské kanceláře přístupné online, zpravodajské články z důvěryhodných mediálních zdrojů (iDnes, CNTV), záznamy z konferencí a setkání. Ráda bych se věnovala pouze přímým vyjádřením, nikoliv jejich interpretovaným či jinak zkresleným verzím. Jako zdroj oficiální zahraniční politiky je možné použít její koncepci, která je také dostupná na webu ministerstva zahraničí ČR, nebo programové prohlášení vlád. Sekundární literatura: FÜRST, Rudolf. Česko-čínské vztahy po roce 1989. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1653-7. ZBOŘIL, František. Československá a česká zahraniční politika: minulost a současnost. Vyd. 1. Praha: Leges, 2010. Student. ISBN 978-80-87212-38-7. BELKO, Marián, Michal KOŘAN a Martin HRABÁLEK. Česká zahraniční politika: aktéři, struktura, proces. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav, 2007. Studie. ISBN 978-80-210-4459-3. BAJEROVÁ, Alžběta. Proměna české zahraniční politiky vůči Číně prismatem teorie rolí [online]. Brno, 2015 [cit. 2016-04-12]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. DRULÁK, Petr. Jak zkoumat politiku: kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-385-7.