Jde o vlastní téma autora, v němž se chce zaměřit na kategorii „sankční náhrady škody“ v závazkových vztazích (včetně smluvních vztahů) a otázku její aplikovatelnosti v mezích českého právního řádu. I přes veskrze odmítavý postoj českého právního řádu a doktríny vůči sankční náhradě škody, autor má záměr prozkoumat otázku, zda v českém právu přeci jen neexistují v určitých případech porušení smluvní povinnosti situace, ve kterých je domáhání se „sankční náhrady škody“ ospravedlnitelné a právně podložené. Práce se má tedy zaměřit na zkoumání „pojmových znaků“ sankční náhrady škody (zejm. po vzoru anglosaské doktríny), jejího smyslu a účelu a zejména následné zjištění aplikovatelnosti sankčního charakteru náhrady škody v prostředí českého práva, byť i jen speciální či dílčí. Autor bude muset provést velmi důkladnou teleologickou analýzu náhrady škody jako nástroje pro řešení porušení smluvních povinností v českém právu, i se zahrnutím inspiračních zdrojů úpravy, aby zjistil, zda vůbec existuje prostor pro jakékoliv nadkompenzační složky takové „náhrady“, tedy majetkové transfery, které rozsahově přesahují skutečně zjištěnou míru utrpěné škody (či obecněji újmy). Pokud přitom tento prostor existuje, měl by prozkoumat, zda nemůže být dostatečně vyplněn již v apliakčním rámci standardních nástrojů (zejm. smluvní pokuta, jiný/přesnější výpočet výše škody, dohody o rozsahu či způsobu náhrady apod.), při jejich náležité interpretaci, anebo zda je opravdu potřeba konstruovat další institut/pojem/koncept „sankční“ náhrady škody, a pokud ano, jak by byl zakotven v českém právu, tedy o jaká ustanovení by se vůbec opíral. Zejména v oblasti smluvního práva jde o poměrně náročný úkol. Autor se bude zabývat přenositelností závěrů anglosaské doktríny, natožpak z oblasti deliktního práva (tort law), do české doktríny smluvního práva, což je vždy poměrně složitá otázka. Průběžné i celkové závěry bude vhodné ilustrovat na vhodně zvolených příkladech, ze kterých vyplyne, co přesně, jak a proč by se „nahrazovalo“, resp. spíše hradilo, nad rámec zjištěného rozsahu utrpěné škody. Nutné bude samozřejmě co nejdříve vymezit, co se vůbec „sankční“ náhradou myslí, aby bylo jasné odlišení od jiných institutů závazkového práva. Nutné bude také v celé práci důkladně odlišovat náhradu při porušení smluvních povinností a při porušení zákona, stejně jako odlišovat čistě zákonný režim náhrady (i kdyby pro porušení smlouvy), a náhradu modifikovanou skrze nějakou smluvní úpravu. Kompletní rešerše tuzemské literatury a judikatury je samozřejmá. Práce se ale neobejde i bez využití zahraničních zdrojů.

Autor se nebude v textu zabývat elementárními pojmoslovnými otázkami, ani nemusí rozsáhle pojednávat o základech náhrady škody či závazkového práva obecně, pokud to nebude nezbytné přímo pro řešení zvolené otázky.

Předmět (tj. o čem práce bude) a cíl práce (tj. na jaké otázky práce odpoví) musí být v úvodu jasně stanoveny a v závěru by na ně měl autor reagovat.

Vybavení potřebnými praktickými informacemi i obstarání literatury a judikatury jsou součástí diplomového úkolu. Při zpracování diplomové práce je nutno dodržet harmonogram stanovený vedoucím práce, v opačném případě nebude udělen zápočet z Diplomového semináře. Rozsah práce je stanoven v rozmezí 81 tis. – 100 tis. znaků (včetně mezer a poznámek) vlastního odborného textu (od úvodu po závěr včetně).