Roztroušená skleróza (RS) je chronické autoimunitní onemocnění, které významně ovlivňuje život pacientů. Přijetí nemoci zlepšuje adaptaci na život s RS a může tak hrát důležitou roli v podpoře každodenní sebepéče, která zvyšuje kvalitu života a naopak snižuje závažnost nemoci. Výzkumy však ukazují, že sebepéče je u pacientů s RS často nedostatečná a samotné přijetí chronické nemoci může vést rovněž k pasivitě a snížení zájmu o preventivní péči. Práce se proto zaměří na kvantitativní analýzu vztahu mezi přijetím nemoci a sebepéčí u osob s RS. Sebepéče v tomto kontextu zahrnuje udržování fyzické a psychické stability prostřednictvím zdravého životního stylu a adherenci léčbě, pravidelné sledování vlastního stavu, rozpoznávání změn a příznaků nemoci a včasnou reakci na ně. Současně bude práce sledovat další proměnné, které mohou vztah mezi přijetím a sebepéčí posilovat, konkrétně soucit k sobě samému a pacientem vnímanou podporu autonomie ze strany ošetřujícího lékaře. Soucit k sobě samému vyjadřuje porozumění a laskavost k vlastnímu prožívání v těžkých životních situacích, jako specifická strategie regulace emocí může napomoci zvládat výzvy spojené s přijetím nemoci a podle dřívějších výzkumů podporuje zapojení se do řady zdraví prospěšných aktivit, včetně sebepéče. Vnímaná podpora autonomie ošetřujícím lékařem je zásadní v podpoře spoluúčasti pacientů na rozhodování o léčbě a motivaci k zapojení do péče o své zdraví. Sběr dat proběhne formou online dotazníku zaměřeném na respondenty s potvrzenou diagnózou roztroušené sklerózy.