Práce se zaměřuje na estetickou roli barvy v díle a teoretických úvahách Vasilije Kandinského, především na proměnlivý vztah mezi krásou a ošklivostí v jeho pojetí barevnosti. Cílem je ukázat, že pro Kandinského není barva pouze prostředkem vizuální harmonie, ale také nástrojem emocionálního a duchovního výrazu, v němž se krása setkává s disharmonií. Analýzou vybraných teoretických textů a uměleckých děl práce zkoumá, jak Kandinskij prostřednictvím barvy rozšiřuje pojetí estetické zkušenosti a redefinuje hranice krásy v moderním umění.