Nedávné vědecké průlomy a zvyšující se rychlost technologického pokroku, vedly k navýšení zájmu o kryoniku, periferní medicínskou vědu, zaobírající se vitrifikací lidských těl za účelem oživit je v budoucnu použitím pokročilejší medicíny. Tato práce se tedy zabývá právě kryonikou, trendem, jehož popularita bude pravděpodobně dále narůstat. Jsou zde analyzovány různé zdroje, jak z interního, tak i externího prostředí kryonické komunity, zároveň však analyzuji i můj vlastní výzkum, který byl prováděn v rámci kryonických organizací a to za pomocí dotazníků a rozhovoru. Použitím konceptů moci a biomoci tak, jak je definuje Michael Foucault a taktéž Giorgio Agambenova homo sacer, se tato práce snaží popsat pozici kryonických pacientů v rámci mocenských vztahů a poskytnout přehled jak kryonické praxe tak i jejího diskurzu. Moc se manifestuje v mocenských vztazích mezi subjekty, které se mohou navzájem ovlivňovat, skrze vykonávání této moci. Biomoc je utvářena technikami moci používanými pro spravování populací stejně jako jednotlivců. Tato práce ukazuje, jak je v západní společnosti smrt normalizována skrze praktiky biomoci v kontrastu k jinému pojetí smrti v kryonickém diskurzu. Dále uvádí, jak toto pojetí ovlivňuje vitrifikované pacienty v rámci mocenských vztahů. Pacienti v pozici homo sacer, a tedy bez ochrany legislativní moci, jsou chráněni kryonickou komunitou a kryonickými organizacemi, které se snaží o změnu tohoto statusu pomocí jazyka, diskurzivní akce či práva stejně jako nenápadnými porušeními současného diskurzu.