Z evolučního hlediska se úspěšnost jedince měří počtem jeho potomků. Zdánlivě se tedy může jevit jako nejvýhodnější strategie rozmnožování hermafroditismus, tj. tvorba samičích i samčích gamet. Přesto je většina živočišných druhů i část rostlinných druhů je tvořena jedinci specializovanými buď na tvorbu samičích nebo samčích gamet. Pohlaví jedince zpravidla závisí na jeho genotypu v lokusech determinujících pohlaví a přítomnost těchto lokusů zpravidla postupně vede k evoluci pohlavních chromozomů. Nejznámější typy determinace pohlaví jsou založené buď na samčí heterogametnosti (XX, XY) nebo samičí heterogametnosti (ZW, ZZ). Předpokládá se, že k diferenciaci pohlavních chromozomů (vzniku odlišnosti mezi X a Y chromozomy, nebo mezi Z a W chromozomy) dochází v důsledku hromadění genů, jejichž exprese je výhodná pro jedno pohlaví a nevýhodná pro pohlaví druhé (pohlavní antagonismus). Současně je postupně zastavována rekombinace mezi X a Y chromozomem (případně Z a W chromozomy). Některé procesy jsou dosud velmi málo prozkoumány. Za určitých okolností může např. dojít ke změně jednoho systému determinace pohlaví v jiný. V současné době jsou postupně také objevovány u některých druhů raritní systémy determinace pohlaví (např. současná přítomnost chromozomů X,Y a W v populaci jednoho druhu; jedinci WY jsou samice) a jejich vznik je spojen s řadou nezodpovězených otázek. Předmětem bakalářské práce bude shrnutí současných poznatků o systémech determinace pohlaví u živočichů a rostlin. Zvláštní pozornost bude věnována neobvyklým způsobům determinace pohlaví, které se vyvinuly nejen u některých ryb a obojživelníků ale dokonce i u některých savců. Kromě shrnutí experimentálních dat a metodických přístupů se bude rešerše týkat také moderních teorií popisujících vznik a evoluci determinace pohlaví a pohlavních chromozomů.