Na poli mezinárodního obchodu představují Spojené státy americké a země Evropské unie jedny z nejdůležitějších hráčů, jejichž postoje a aktivity zásadně ovlivňují ostatní aktéry na mezinárodních trzích, ale především celkový charakter ekonomických interakcí. Už od konce druhé světové války se spojenci z obou břehů Atlantského oceánu snažili především v rámci multilaterálních platforem obnovit a usnadnit mezinárodní obchodní transakce a podpořit tak vlastní ekonomický růst. Snahu přispět k liberalizaci mezinárodního obchodu podepřeli vlastním úsilím v rámci bilaterální spolupráce, během níž předložili řadu ambiciózních plánů vzájemné hospodářské integrace, jež však v řadě případů nebyly zdaleka naplněny. Pozornost světové veřejnosti poutají spíše novinové titulky varující před rozpadajícím se transatlantickým partnerstvím vinou narůstajících sporů řešených na půdě Světové obchodní organizace a sílícího ekonomického protekcionismu vyvolaného celosvětovými hospodářskými obtížemi. S prohlubující se globální integrací se tak zdá, že vzájemné partnerství polevuje a z partnerů se stávají spíše protivníci. Cílem této diplomové práce bude při komparativní analýze postojů evropských států a USA vyjádřených v oficiální dokumentaci a demonstrovaných při bilaterálních a multilaterálních interakcích potvrdit, případně, vyvrátit, hypotézu: Ačkoli se v některých otázkách liberalizace mezinárodního obchodu staví evropské státy i USA do pozice tvrdých obránců vlastních trhů, podporují daní aktéři posun liberalizace mezinárodního trhu ve vzájemných vztazích i v rámci multilaterálních vztahů. Metodologie: Z metodologického hlediska se bude jednat o komparativní studii empiricko-analytického charakteru, během níž budou analyzovány explicitní postoje relevantních aktérů a jejich odraz v reálné praxi.