Práce se zaměřuje především na samotnou Šanghajskou organizaci pro spolupráci a na to, jak se vyvinula v její rámci energetická dimenze spolupráce, kdo ji prosazoval a jaké jsou zájmy států v rámci ŠOS v této oblasti. Cílem práce tedy bude zkoumat energetickou dimenze Šanghajské organizace pro spolupráci, jaké tato organizace má nástroje k rozvíjení spolupráci a eliminace střetů v oblasti energetické bezpečnosti. Dalším cílem bude analyzovat, jak velkou roli má zemní plyn v energetických mixech států Šanghajské organizace pro spolupráci, identifikovat jejich společné zájmy a problémy, a prozkoumat, zda existují nějaké nástroje pro řešení těchto problémů na úrovni organizace, a jestli v rámci ŠOS skutečně dochází k jejich řešení. Práce bude založena na teoretických premisách neoliberálního institucionalismu, s nimiž pracují Robert O. Keohane a J. Nye. Neoliberální institucionalismus přikládá důraz na význam kooperace (zvláště ekonomické) v mezinárodním prostředí, kde státy zůstávají v centru světové politiky. Práce se proto soustředí na problematiku mezinárodní organizace jako nástroje k řešení problémů v mezinárodním prostředí. Zohledněn bude ale také strategicko-realistický přístup k energetické bezpečnosti a jeho význam v souvislosti s energetickou dimenzí spolupráce v rámci ŠOS. Výzkum spolupráce ŠOS v oblasti energetiky byl omezen na segment zemního plynu. Hlavní výzkumná otázka: Zda a jak Šanghajská organizace pro spolupráci přispívá k harmonizaci zájmů svých aktérů (v souladu s teorií neoliberálního institucionalismu) a řešení jejich problémů jak na úrovni této organizace, tak i ve vyjednávání projektů v oblasti zemního plynu v mezinárodním prostředí? Jaké nástroje k tomu ŠOS má a jak fungují při řešení konkrétních problémů?