Anotace
Úkolem této práce byl teoretický rozbor právního institutu ochranných známek s přihlédnutím k nové právní úpravě ochranných známek včetně dopadu na jiné právní instituty práv na označení a elektronická média a uvedení příslušné, dostupné správní a soudní judikatury.
Práce svým členěním slouží k hlubší orientaci v problematice práv na označení především ochranných známek, označení původu a zeměpisných označení, včetně navazující kapitoly týkající se soudního řízení ve věcech práv průmyslových a přezkumu správních rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví. V poslední kapitole je zmíněna problematika práv na označení a jejich interakce s moderní podobou elektronických medií.
Část věnovaná právům na označení je zaměřena na rozšíření teoretického základu tohoto moderního právního oboru. Je mi známo, že oblast průmyslového vlastnictví obecně osciluje na pomezí práva občanského ( z hlediska svého zařazení mezi práva k duševnímu vlastnictví) a práva obchodního ( s ohledem na svou nepominutelnou vazbu na otázky nekalé soutěže a obecně na právo soutěžní). Domnívám se však, že průmyslové vlastnictví si již vymohlo své postavení v právním systému jako samostatný právní (vědní) obor. Tomuto názoru svědčí také jeho1 zařazování mezi samostatné vědní obory na zahraničních vysokých školách či případná a úplná specializace těchto na práva k průmyslovému vlastnictví. Obdobné náznaky jsou již vidět i u nás2 např. na Vysoké škole veřejné správy a mezinárodních vztahů v Praze, v studijním oboru "Právní administrativa v průmyslovém vlastnictví.
Z tohoto důvodu je práce zaměřena nejenom na oblast nového právního předpisu - zákona o ochranných známkách, ale věnuje se i oblastem navazujícím, tj. problematice označení původu a zeměpisných označení.
V kapitole ochranné známky je systematicky řešena celá šíře problematiky ochranných známek, nejenom problematiky řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví, ale i např. otázky tvorby ochranných známek.
K tvorbě ochranných známek je uvedeno, že každá známka, která má splnit očekávání do ní vkládané, by měla mít tyto vlastnosti. Při návrhu je třeba vycházet nejenom z dobrých tvůrčích a duševních vlastností , ale i ze znalostí psychologických a propagačních. Nejčastější chybou při tvorbě známky je snaha o co největší popsání svých výrobků či služeb a tento popisný údaj spojit s prvkem všeobecně užívaným, tedy ze známkového hlediska prvkem nedistinktivním. Tak vzniká celá řada zápisu neschopných označení, která svému uživateli nemohou , ani delším užíváním zajistit ochranu, kterou by známka měla poskytovat.
Práce dále řeší problematiku tzv. "certifikačních známek" a jejich případnou rozlišovací způsobilost. Zákon č. 441/2003 Sb. upravuje pouze kolektivní známky ve smyslu čl. 7bis Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví3. Certifikační známky jako pojem zákon nezná. Přirozeně nezná ani zákonnou výluku certifikačních známek ze zápisu, pokud bychom ji neodvodili z ustanovení § 4 písm. b) zákona s odkazem na přímo použitelné ustanovení čl. 6ter Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví. Pokud tedy nejde o kolektivní ochrannou známku, je každá známka přihlášena jako běžná individuální známka a při neexistenci přímé výluky lze stěží dopředu předjímat, že přihlášené označení nebude po zápisu plnit rozlišovací funkci ochranné známky. K právní úpravě a ochraně certifikačních známek Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví4, na rozdíl od známek kolektivních, členské státy nezavazuje. Podmínky ochrany certifikačních známek tak stanoví fakultativně jednotlivá národní zákonodárství. Pařížská úmluva pouze obsahuje výluku ze zápisu označení sloužících k certifikaci v článku 6ter. Podle článku 6ter odst. 1 se členské státy Pařížské úmluvy zavázaly, že odmítnou nebo zruší zápis a vhodnými opatřeními zakáží, aby bez zmocnění příslušných míst bylo užíváno jako tovární nebo obchodní známky nebo jako částí těchto známek úředních, zkušebních, puncovních a záručních značek u nich zavedených, jakož i jejich napodobení. Podle článku 6ter odst. 2 Pařížské úmluvy je zakázáno používání úředních, zkušebních, puncovních a záručních značek jen tehdy, jestliže známky, které je obsahují, jsou určeny k tomu, aby se užívaly pro zboží téhož nebo podobného druhu. Užití tohoto ustanovení předpokládá, že status úředních, zkušebních, puncovních5 a záručních značek zajišťuje v členském státě úmluvy zvláštní právní úprava, která tyto značky konkrétně vymezuje.
Další otázkou v práci řešenou, je otázka zápisné způsobilosti a důvodů odmítnutí ochrany6 přihlašovanému označení a to především z pohledu práva Společenství.
Lze dospět k závěru, že v současné době je právní úprava ochranných známek v převážné většině evropských států v podstatě identická, snad s výjimkou problematiky zastupování před patentovými úřady a případné povinnosti obligatorního zastoupení. Co však stejné není, je praxe patentových úřadů při posuzování zápisné způsobilosti označení přihlášených v ochraně. Je pravdou, že k odstranění významných výchylek v praxi přispívá činnost Evropského soudního dvora. Dopad rozhodování této instituce je již viděn i na území České republiky, zatím v tom, že při řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví a soudy jsou rozsudky této instituce připomínány.
Na závěr lze tedy konstatovat, že vliv evropského práva na práva z průmyslového vlastnictví je vlivem zcela pozitivním, který sjednocuje jednotlivé národní systémy i jejich judikaturu. S postupující globalizací ekonomiky je potřeba sjednocování právních systémů, ať v rámci Evropy či v celosvětovém měřítku, nutná. …víceméně
Abstract
This work is focused on theoretical analysis of trademarks with
a view to the new legislative regulation of trademarks. The
influence on other rights to sign and the electronic mass media
together with the affordably judicial decisions and
administrative jurisprudence are also taken into account.
The work is made for deeper understanding of the problems of
the rights to sign especially with a view to the trademarks,
designations of origin and geographical indications including
the consequential chapter of legal proceedings and judicial
review of administrative decision relating to the industrial
property rights. The last chapter is concentrated on the
problems of the rights to sign and its interaction with the
modern form of the electronic mass media.
The section devoted to the rights to sign is aimed at the
extension of the theoretical background of this modern legal
discipline. I know that the industial property oscillates
between the Civil Law (considering its entlistment among the
intellectual righs) and the Commercial Law (in relation to the
indisputable link to the questions of the unfair competition
and Competitive Law in general). I suppose that the industrial
property has already obtained its position as an autonomous
brunch of law. Ranging among autonomous subject fields at the
foreign universities and their contingent absolute
specialisation in the industrial property rights confirm the
above mentioned statement. Analogous suggestions can be found
also in our country, e.g. The Institute of Public
Administration and International Relations offers a Bachelor
course subject Public Administration and Industrial Property
Rights Protection.
On this account the work is concentrated not only on the new
Act No. 441/2003 Coll. on the protection of trademarks,
following areas, ie problems of designations of origin and
geographical indications are also implied.
All over the scope of the problems of trademarks, the
proceedings before the the Industrial Property Office, but also
the creation of trademarks are solved in the chapter named
trademarks.
As for the creation of trademarks, any trademark which is to
meet expectations should have specific quality. Regarding the
creation, it is necessary to come from good creativity and
mental capacity, but also knowledge of psychology and promotion
is relevant. Try to descibe totally ones goods and services and
this descriptive element conect with generally used element
(from the trademarks point of view it is non-distinctive
element) is the most frequent mistake at the creation of
trademark. That is why there is a wide range of unregistrable
indications that can not assure the protection which should
trademark grant in spite of the long-lasting use of such
indication in the commerce.
The work deals with so-called certification marks and its
contingent distinctive character. The Act No. 441/2003 Coll. on
the protection of trademarks regulates only collective
trademarks within the meaning of Article 7bis of the Paris
Convention for the Protection of Industrial Property. So-called
certification marks as such are not regulated by the Act No.
441/203 Coll. This act of course does not regulate even the
exclusion of these marks from registration. It can be derived
from the section 4 letter b) Act No. 441/2003 Coll. with
reference to directly applicable Article 6ter of the Paris
Convention. If the trademark application is not the application
of collective trademark it is application of ordinary
individual (singular) trademark. It would be mistake presuming
if the indication is not directly excluded from registration it
can not become a trademark with its distinctive character. In
contrast to the certification marks, the regulation and
protection of the collective trademarks are for the member
states of the Paris Convention obligatory. The protection of
the certification marks thus can be optionally regulated by
legislation of each member state. The Paris Convention
regulates, in the Article 6ter, only the exclusion from the
protection for the certification marks. Pursuant to the above
mentioned Article 6ter paragraph 1, the member states shall
refuse or invalidate the registration, and prohibit by
appropriate measures the use, without autorization by the
competent authorities, either as trademarks or as elements of
trademarks, official signs and hallmarks indicating control and
warranty adopted by them, and any imitation. According to the
Article 6ter paragraph 2 of the Paris Convention, prohibition
of the use of official signs and hallmarks indicating control
and warranty shall apply solely in cases where the marks in
which they are incorporated are intended to be used on goods of
the same or a similar kind. This Article can be applied
providing that these marks are explicitly regulated by the
legislation of the member states of the Paris Convention.
The registrability of a trademark and the reasons for refusing
the protection especially from Community law viewpoint are next
issues solved in this work.
It can be said that nowadays the legal regulation of trademarks
is identical all over the Europe, perhaps with the exception of
the problems of representation before the Patent Offices and
the contingent obligation to represent. But the practice of
Patent Offices in the field of examination of registrability is
different for certain.
It is true that activity of The Court of Justice of the
European Communities contributes to the removement of
significant variations in the practice of the Patent Offices.
Impact of resolutions of this institution can be seen also in
our country, meanwhile in the proceedings before the Industrial
Property Office and in the legal proceedings where are the
decisions of the named court remined.
In conclusion it can be noted that the influence of the
Community law on the industrial property rights is positive it
uniformizes legal systems and jurisprudence of european
countries. With gradual globalization of economy there is a
need of uniting of the legal systems, within the Europe or
within the whole world. …víceméně
čeština
Soubor nebo složku lze nahrát pomocí tlačítka Přidat.
Podrobnosti lze zjistit označením příslušného řádku.
Pro častou práci je možné zvolit režim Více možností.
Vyhledávaný výraz můžete zadat přímo do adresního řádku.
Pomocí funkce Nedávné je možné se rychle vrátit k právě prohlíženým souborům. Oblíbené soubory je také možné označit Hvězdičkou.