Bezpilotní letadla jsou relativně dynamicky se vyvíjejících technologií, která se stala dostupnou širší veřejnosti dříve, než na ni stačil zareagovat zákonodárce. České právo má v současné době jedno jediné zákonné ustanovení, které se problematiky bezpilotních letadel dotýká (a které se použije pouze na taková bezpilotní letadla, která zatím ještě nespadají do první regulace EU), a to ještě takové, že ponechává správnímu orgánu relativně širokou míru diskrece. České právní prostředí zároveň obsahuje tzv. letecké předpisy (jejichž právní povaha, a tedy i závaznost, je přinejmenším sporná), které v praxi ovlivňují provoz bezpilotních letadel, mj. i posuzování jejich způsobilosti nebo způsobilosti jejich "pilotů". S ohledem na nejasnou právní povahu těchto předpisů existuje pochybnost o tom, zda vlastní požadavky Úřadu pro civilní letectví kladené na provoz bezpilotních letadel a jejich provozovatelů, jsou vůbec oprávněné, tedy, zda konkrétní povinnosti subjektů, jejichž plnění je Úřadem pro civilní letectví vyžadováno s kontrolováno, lze dovodit ze zákonných ustanovení. Diplomant se tedy v teoretické části práce zaměří na stávající právní úpravu, kterou lze aplikovat na létání s bezpilotními letadly, včetně posouzení toho, do jaké míry lze ustanovení o letadlech obecně aplikovat i na letadla způsobilá létat bez pilota na palubě. Zároveň diplomant posoudí dopady "leteckých předpisů" na provoz bezpilotních letadel. V praktické části práce pak popíše konkrétní praktiky a požadavky Úřadu pro civilní letectví kladené na aspirující i stávající provozovatele bezpilotních letadel.