Blešivec potoční Gammarus fossarum Koch, in Panzer, 1835 je znám především pro svoji roli drtiče (shredder) kouskujícího hrubou organickou hmotu, např. listí, čímž ji zpřístupňuje dalším organizmům a výrazně se tak podílí na koloběhu živin v malých tocích. V poslední době se však ukazuje, že možná není tak vybíravý a kouskuje, co mu přijde pod gnathopody, přičemž se nezalekne ani živočišné potravy. S blešivcem potočním se běžně setkáváme na prameništních slatiništích, kde pozorujeme jeho masový výskyt na minerálně bohatých slatiništích, zatímco v kyselých, minerálně chudých slatiništích téměř chybí (potřebuje vápník pro tvorbu krunýře). Obdobně se však podél tohoto minerotrofního gradientu mění i fauna slatiništních bezobratlých, mezi nimiž jsou pakomárovití (Diptera: Chironomidae) dominantní. Jedním z možných vysvětlení výměny druhů pakomárovitých by tedy mohl být právě predační tlak blešivce na bazickém konci gradientu, způsobující ústup některých druhů do kyselé části gradientu. Pro tuto hypotézu by svědčila přítomnost schránkatých pakomárů na bazických slatiništích – možná adaptace na predační tlak. Cílem této bakalářské práce je příprava terénního experimentu pro potvrzení či vyvrácení této hypotézy za pomoci literární rešerše a pilotní studie.