Aktuální společensko-politický vývoj a s ním související akcelerující změny klimatu přinášejí zdroj inspirace pro současnou populární kulturu, či lépe řečeno: frustrace z těchto změn se do současné populární kultury mnohdy promítají, nebo jsou skrze ni svými autory a autorkami ventilovány. Současná česká krásná literatura, jak próza tak poezie, dnes stále častěji akcentuje témata spojená se změnami klimatu, ať už ve formě popisu současného neutěšeného stavu, či předstírání vizí budoucnosti mnohdy až dystopického charakteru. Práce se zaměří na vybraná literární díla a za pomoci přístupu mediální archeologie (Huhtamo, Kittler) a mediálního materialismu (Parikka, Gabrys, Peters) rozkryje, jakou roli hraje v jednotlivých narativech o klimatických změnách technologie. Jejím účelem však není pouhá taxonomie různých způsobů, jakými současná česká literatura hovoří o klimatu a technologiích, nýbrž také ukázat, jakým způsobem je, v duchu kulturního materialismu (Williams), zprostředkován vztah mezi textem a jeho společenským kontextem