Diplomantka se zaměří na možnost smluvních stran omezit svoji odpovědnost za škodu, a to zejména již před porušením povinnosti, ze které může škoda vzniknout. Problematiku ve zvolené struktuře rozebere nejprve z pohledu de lege lata, přičemž důsledným argumentačním postupem dospěje k nějakému výkladovému stanovisku ohledně poněkud rozporuplné právní úpravy v obchodním, ale i občanském zákoníku. Ať již dospěje k jakémukoliv závěru, vypořádá se pokud možno se všemi argumenty, které by mohly být v neprospěch takového názoru vzneseny. Při rozboru neopomene ani nepřímé možnosti omezení rozsahu náhrady škody. S vědomím vlastního stanoviska pak přenese pozornost do roviny úvah de lege ferenda, do kterých komparativně stručně zahrne jednak úpravu navrženou v novém občanském zákoníku, a také nejméně dvě úpravy zahraniční a úpravu v mezinárodních dokumentech soft i hard law.