Chromozomy eukaryot jsou nositeli genetické informace a jejich struktura a počet ovlivňují například míru rekombinace, tudíž i schopnost přizpůsobovat se prostředí. U rostlin se chromozomy tradičně počítají pomocí mikroskopu z mitotických metafází, což vyžaduje dostupnost dělivého pletiva (zejména kořenových špiček). V metafázi jsou totiž chromozomy kondenzované, a tudíž viditelné a počitatelné. Ovšem tento tradiční metodický přístup s sebou nese různá úskalí. Metafází je potřeba mít dostatek a synchronizovat buněčné dělení pro tento účel nebývá vždy snadné. Čím více chromozomů je, tím obtížněji se počítají. Získávání dělivého pletiva může být pro rostlinu devastační, což je nežádoucí v případě ohrožených druhů, nebo z různých důvodů nemožné. Cílem práce bude pokusit se vyvinout metodu počítání chromozomů založenou na mikroskopii interfázních jader. V těch sice chromozomy nejsou vidět, ale lze vizualizovat jejich centromery, kdy se centromera jeví jako bod a jedna centromera odpovídá jednomu chromozomu (v případě klasických monocentrických chromozomů). Vzhledem k nedávnému pokroku ve vývoji univerzálních centromerických protilátek proti kinetochorovým proteinům CENH3 či KNL1, lze tento postup aplikovat na široké spektrum druhů. Výhodou tohoto přístupu by bylo, že nevyžaduje dělivé pletivo, takže je možné analyzovat jádra např. z kousku listu. Není ani nutná žádná synchronizace dělení, což zase umožňuje analyzovat velké množství jader v jednom vzorku. Současně lze samotné počítání alespoň částečně automatizovat s využitím nástrojů k analýze obrazu (např. ImageJ, Cellpose3). Studentka tedy ověří, zda či do jaké míry je možné využít imunobarvení kinetochorových proteinů pro počítání chromozomů v interfázních jádrech testováním na různých (dostupných) druzích semenných rostlin se známým počtem chromozomů a porovná svá zjištění s existujícími daty s využitím korelačních či regresních analýz. Své výsledky zasadí do kontextu mechanismu buněčného dělení a prostorového uspořádání chromozomů v jádře.