Obsahem práce je výklad fenoménu „šílených střelců“, který vychází z nového ontologického vymezení problému. Z pozorovatelných symbolických přesahů útoků je konstruován koherentní „možný svět“ a v jeho dimenzi příběh, který je současně pozitivní definicí jevu a v jistém smyslu i vzorcem jednání. Fenomén je představen ve formě duální struktury tvořené rovinami (primární)„doslovnosti“ a (sekundární) „metafory“, jež disponují rozdílnými statusy a zároveň jsou v obousměrném vztahu závislosti. Metafora je odkázána na reprezentaci „doslovností“, a současně je organizujícím principem „doslovného“ jednání. Výsledný narativ má charakter jednoduché, přesto charakteristické sekvence. Děj rozčleňují proměny identity postavy pachatele a jeho vztahu k legitimitě. Příběh ukazuje fenomén jako organický celek nelegitimního násilí, jež zakládá „veřejný prostor“ pro „výpověď“. K uchopení metaforického pole jsou užívány koncepty literární teorie - „performativita“ fikční výpovědi, Aristotelovo pojetí mimésis, teorie možných světů nebo Ecův koncept modelového autora. Hledaný příběh vychází z popisu útoku perspektivou lokálního a globálního „obecenstva“ a tematizovaných „kulturních imperativů“ populární fikce a ideologie.Ideologické „kulturní imperativy“ se vztahují k „dvoustupňovému“ – aktuálnímu a ideálnímu - systému spravedlnosti a k uschopnění „periferie moci“ definovat a konfrontovat nespravedlivý řád. Obojí se váže k ideologii amerikanismu. Fikční „imperativy“ jsou představovány konkrétními úseky typických filmových či literárních narativů.