Výtrusovci (Apicomplexa) se řadí mezi nejúspěšnější jednobuněčné eukaryotické parazity širokého spektra obratlovců a bezobratlých zahrnující původce významných onemocnění člověka (např. malárie, toxoplazmóza). Tito paraziti vykazují různorodé strategie parazitismu a s tím související diversifikaci buněčných mechanismů pro invazi a pohyb v hostiteli. Invazivní (pohybové) mechanismy představují potenciální cíl pro vývoj terapeutik proti onemocněním způsobených výtrusovci, a proto současné poznatky o jejich buněčném pohybu jsou založeny zejména na studiích zaměřených na medicínsky významné a evolučně pokročilé zástupce. Nejvíc diversifikované a z evolučního hlediska nejzajímavější skupiny však představují bazální zástupci Apicomplexa, a to zejména gregariny obývající střevo, tělní dutinu a reprodukční orgány mořských, sladkovodních a suchozemských bezobratlých. Předkové výtrusovců s největší pravděpodobností parazitovali u mořských kroužkovců, odkud se rozšířili do dalších mořských bezobratlých (korýši, ploštěnky a ostnokožci), pak do sladkovodních a suchozemských bezobratlých a konečně do obratlovců. Gregariny si zachovaly některé plesiomorfní znaky a vykazují enormní diverzitu ve velikosti a buněčné organizaci v závislosti na jejich parazitické strategii a okolním prostředí, a proto představují perfektní příklad koevoluce mezi skupinou parazitů a jejich hostiteli. Navíc gregariny parazitující u laboratorně chovaného hmyzu představují snadno dostupný a ekonomicky nenáročný modelový systém vhodný pro experimentální přístupy. Diplomová práce se bude zabývat přichycením k hostitelské tkáni a pohybem u eugregarin z hmyzích hostitelů s cílem navázat na výsledky (publikované i nepublikované z archivu školitelky) získané pomocí různých experimentálních a mikroskopických technik a doplnit je. Důraz bude kladen na mikroskopickou vizualizaci struktur podílejících se na přichycení vegetativních stadií ke tkáni hostitele a na pohybu eugregarin sloužícímu k jejich přemísťování v těle (příp. tkáni) hostitele. Cíle práce: 1) Navrhnout a standardizovat (imuno)histochemické postupy vhodné ke studiu přichycovacích a pohybových struktur u eugregarin. 2) Provést cytologickou a (imuno)histochemickou analýzu buněčných struktur zapojených do přichycení ke tkáni hostitele a pohybových mechanismů eugregarin. 3) Didaktický výstup: Připravit prezentaci a pracovní list k vybrané metodě do praktického cvičení pro studenty SŠ. Literatura: 1. Humason, G. L. (1967). Animal tissue techniques (2nd ed.). San Francisco and London: W.H. Freeman and Company. 2. Burry, R.W. (2010). Immunocytochemistry: A practical guide for biomedical research. Springer New York. 3. Long PL (Ed) (1982): The biology of the coccidia. Edward Arnold Press, London. 4. Burleigh BA, Soldati-Favre D. (2008): Molecular mechanisms of parasite invasion. Subcellular Biochemistry Vol. 47. Landes Bioscience and Springer Science + Business Media, New York. 5. Desportes I, Schrével J (2013): Treatise on Zoology – Anatomy, Taxonomy, Biology. The Gregarines (2 Vols): The Early Branching Apicomplexa. Brill, Leiden. 6. Kreis T, Vale R (Eds.) (1999). Guidebook to the Cytoskeletal and Motor Proteins (2nd ed.). Oxford Univ. Press, Oxford, New York.