Biouhel (z angl. biochar) lze připravit pyrolýzou (spalováním za nedostatku vzduchu) odpadní biomasy. Vzniklá látka je bohatá na uhlík a další prvky a při jejím smíchání s půdou by mělo dojít k několika pozitivním aspektům jako lepšímu zadržování živin, vody a vyvázání v půdě přítomných kontaminantů. Z tohoto důvodu je přídavek biouhlu do půdy navrhován jako vhodná strategie nejen pro zvýšení kvality půdy, ale také jako prostředek pro remediace kontaminovaných půd. Uchovávání uhlíku ve formě biouhlu lez také označit za jednu ze strategií jak dále nenavyšovat, ale naopak snižovat produkci oxidu uhličitého - skleníkového plynu. Použití biouhlu by tedy mělo představovat účinnou strategii jak se vyrovnat se stále se snižující kvalitou zemědělské půdy, vysokými požadavky na potravinovou soběstačnost, rizikem přítomnosti kontaminantů v půdách a hrozbou skleníkového efektu. Aby se ale biouhel stal přínosem a ne budoucí hrozbou je třeba systematicky potvrdit jeho přínosy pro půdy a naopak vyvrátit možná rizika (např. problém ekotoxicity z důvodu obsahu těžkých kovů, PAHs, či dioxinů, interakce s používanými pesticidy a nutnosti jejich vyššího používání) a určit vhodné strategie aplikace v závislosti na vlastnostech půd, biocharu, ale také klimatologických a pedologických podmínkách. Zadávaná diplomová práce bude svým zaměřením zkoumat interakce mezi v současné době aplikovanými pesticidy a biouhlem po jeho aplikaci do modelových zemědělských půd a také jeho potenciál pro remediaci kontaminovaných půd.