Když Jihoafrická republika v roce 1998 jako dvacátá třetí smluvní strana podepsala a o tři roky později ratifikovala Římský statut Mezinárodního trestního soudu (ICC), byla označována jako vzorný příklad pro ostatní africké státy. V červnu roku 2015 však její představitelé jednali v rozporu se svými závazky ze Statutu plynoucích, když na svém území nezadrželi súdánského prezidenta al-Bashira, a v říjnu toho roku dokonce šokovali prohlášením, že uvažují o vystoupení z jurisdikce ICC. Cílem této bakalářské práce je zkoumat, jak se postoj Jihoafrické republiky vůči ICC vyvíjel, analyzovat důvody, které jednotlivé změny postoje způsobily, a to z pohledu jednotlivých aktérů: vlády, parlamentu, nevládních organizací a soudů. Odpovědi na tyto otázky budu čerpat zejména z následujících primárních zdrojů: dokumentace z každoročních setkání představitelů členských států Mezinárodního trestního soudu (Assembly of State Parties), rozhodnutí orgánů Africké unie, mezinárodní smlouvy, které Jihoafrická republika v této oblasti uzavřela, zákony, které přijala k provedení těchto mezinárodních smluv, zápisy z projednání těchto zákonů v Parlamentu (hansards) a rozsudky jihoafrických soudů zabývající se otázkami spojenými s ICC. Sekundárními zdroji, které v práci využiji, budou převážně příspěvky z periodik o mezinárodní trestní spravedlnosti - např. Max du Plessis. South Africa’s Implementation of the ICC Statute: An African Example. J Int Criminal Justice (2007) 5 (2):460-479 či Manuel J. Ventura. Escape from Johannesburg?. J Int Criminal Justice (2015) 13(5): 995-1025.