1. Vymezení řešené problematiky a základních pojmů (dle tématu práce) Na začátek této práce je určitě nezbytné vysvětlit, co vlastně dyslexie a dysgrafie jsou. Dyslexie patří mezi nejznámější poruchy učení a jelikož jde o poruchu řeči, ovlivňuje tedy nejnápadněji výkon dítěte (Hally, 2013). Zatímco dyslexie je specifická porucha řeči, dysgrafie postihuje především grafickou stránku písemného projevu, tzn. čitelnost a úpravu. (Zelinková, 2003, s. 9). Poprvé se o specifických poruchách učení začalo mluvit v roce 1861. Avšak k oficiálnímu objevu specifických poruch učení došlo v Anglii v roce 1896. Jeden z objevitelů byl praktický lékař Pringle Morgan, který první použil termín „vrozená oční slepota“ pro diagnostiku svého případu čtrnáctiletého chlapce. Druhý byl James Kerr, úředník zdravotní služby, který se zmiňuje o dětech, kteří také trpí tzv. slovní slepotou či „jako by blábolily“. Třetí byl oční chirurg James Hinshelwood, který publikoval článek o slovní slepotě a dal tudíž podnět Morganovi také k zveřejnění jeho případu. Na základě Hinshelwoodova podkladu bylo možné dokázat, že vývojová dyslexie existuje a není nijak zřídka viditelným úkazem (Matějček, 1988). 2. Shrnutí dosavadního stavu řešení či poznání (stručná rešerše, východisko pro cíl práce, formulace výzkumných problémů apod.) V dosavadních pracích v rámci studenstva jsem vybrala několik autorů, kteří realizovali výzkum s cílem, jenž je blízký výzkumnému cíli v mojí práci. První vybranou autorkou je Eva Podzimková (2018), další je Lucie Honzírková (2020) a v neposlední řadě Michaela Holíková (2020). Mimo studentské závěrečné práce můžeme najít výzkum dětí se specifickými poruchami učení: dyslexie a dysgrafie v kontextu vzdělávání samozřejmě také v odborné literatuře. Např. Zelinková (2003) uvádí, že dyslexie se projevuje nejenom v rychlosti čtení, správnosti atd. ale také zda žák, textu porozumí. Mnoho žáků s SPU má plynulé čtení, avšak po přečtení textu absolutně netuší, o čem daný text byl. 3. Cíl práce Cílem této práce je zjistit, jak žák se specifickými poruchami učení (dyslexií a dysgrafií) a aktéři podílející se na jeho vzdělávání vnímají proces učení tohoto žáka. Jednotlivý aktéři budou popisovat, jak vnímají vztah dítěte se specifickými poruchami učení: dyslexií a dysgrafií k jeho edukaci. Například: třídní učitel: popis studenta ve třídě, jak se v hodinách projevuje, (vztah s ostatními žáky), studijní výsledky…; rodiče: chování dítěte v domácím prostředí, (poslušnost), jak plní žák přípravu do školy a domácí úkoly...; doučovatelka (já): poznámky ze zúčastněného pozorování vyučování žáka s dyslexií a dysgrafií ...