Neprovedená směrnice Evropského parlamentu a Rady 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie, a neexistence specifické úpravy whistleblowingu v právním řádu České republiky vybízí k porušování ústavně zaručených práv, zejména práva na svobodu projevu a práva na informace. Whistleblowing, jenž je možné chápat jako dílčí aspekt výše zmíněných základních práv, se prozatím dočkal pouze legislativních neúspěchů. Těžištěm diplomové práce je vyjádřit podstatu whistleblowingu, podrobit analýze současný stav tuzemské právní úpravy a komparovat jej s úpravou zahraniční. V neposlední řadě se práce zaměří na možnou podobu budoucího řešení na legislativní úrovni, a to ve světle směrnice, jež stále čeká na svou implementaci do právního řádu České republiky. Práce neopomene ani judikaturu ESLP či Ústavního soudu.