Cílem práce je vytvoření analýzy faktických a právních podmínek, které je třeba vyhodnotit v případě výběru sudiště u mezinárodních obchodních transakcí se zvláštním vyhodnocením určení fóra stranami v řízení soudním, a to pohledem zemí EU a ESVO a smluvních států Haagské úmluvy o volbě soudů. Výběr fóra je nesporně jedním z kritérií pro hodnocení rizikovým managementem. Vždy je třeba zvažovat výběr typu řízení a to, kde mohu řešit svůj spor. Aktuálním problémem, který se objevil, je vstup v platnost Haagské úmluvy o volbě soudů, která navazuje na články o volbě sudiště dle Nařízení Brusel Ibis, resp. i Luganskou úmluvu. V práci bude ověřeno, nakolik je průnik autonomie vůle stran (prorogační dohoda) stabilizujícím prvkem pro mezinárodní vztahy. Současně bude ověřena i úvaha, že dohody upravené ve všech uvedených dokumentech jsou kompatibilní a to i přes rozdílnosti v systému kontinentálního a anglosaského systému.