Tato diplomová práce se zaměří na dimenzi blízkovýchodní politiky České republiky, konkrétně na českou zahraniční politiku směřovanou vůči Izraeli a Jordánskému království. Analýza se zaměří na vzájemné vztahy mezi zeměmi, motivy, které je ovlivňují a jejich rozdíly. Práce bude zarámována do kontextu deklarované zahraničně-politické strategie České republiky a strategických cílů vyplývajících z členství České republiky v Severoatlantické alianci či Visegrádské skupině. Vzhledem k tomu, že zaměření práce bude ovlivněno především důrazem na obrannou a bezpečnostní politiku, za koncept, který bude použit na analýzu vzájemných vztahů, byla zvolena strategická kultura. Ta totiž jako nezávislá proměnná tvořená politickými, sociálními a fyzickými predispozicemi ovlivňuje zahraniční a bezpečnostní chování klíčových aktérů, včetně postupů a přístupů k vytváření zahraničně-politických strategií a následnému jednání. Cílem této komparativní případové studie je odpovědět na otázky: 1) Jaké hlavní motivy má Česká republika k rozvoji vztahů s Jordánským královstvím a Izraelem? 2) Jakým způsobem ovlivňuje strategická kultura mechanismy zahraniční politiky vůči Jordánskému království a Izraeli ve spojitosti s deklarovanými zájmy ČR a jejími zahraničně-politickými závazky?