I přesto, že je v posledních letech inkluze výrazným tématem českého vzdělávacího
systému, způsob, jakým je disability konstruována v prostředí základního vzdělávání je
relativně neprozkoumaný. Způsob, jakým aktéři ve školním prostředí vnímají disability,
jakým jsou nastaveny vzdělávací procesy i obsah, podprahově přispívá k utváření
postojů vůči jedincům s disability. Nedostatečná či stereotypní reprezentace jedinců s
disability může vést k podporování sociálních bariér a nerovností, a tím také k
reprodukci stigmatizujících narativů. V českém kontextu chybí studie, které by se
zaměřovaly přímo na problematiku konstruování disability v prostředí základního
vzdělávání, které slouží jako jediný prostor, kde se setkává celá generační kohorta. Z
tohoto důvodu považuji za potřebné zkoumat, jak je v institucionalizovaném prostředí
základních škol vytvářený obraz disability prostřednictvím vzdělávacího a výchovného
obsahu, prostředí školy i perspektivy a mentálních modelů zmíněných aktérů.
Cílem bakalářské práce je odpovědět na hlavní výzkumnou otázku (HVO):„Jak je v
daném školním prostředí konstruováno disability?“
Výzkum bude realizován kvalitativní metodou, konkrétně prostřednictvím případové
studie školy, zahrnující (1) obsahovou analýzu distribuovaného učebního materiálu a
interních dokumentů, (2) pozorování školního prostředí a (3) polostrukturované
rozhovory s pedagogickými pracovníky, vedením školy a sociálními pracovníky z dané
komunity. Výsledky výzkumu umožní lépe porozumět způsobu, jak chápání disability u
aktérů ve školním prostředí, jejich vzájemná dynamika vztahů a interakcí, prostředí
školy a obsah zprostředkovává obraz disability a do jaké míry tyto reprezentace
podporují či oslabují inkluzivní vzdělávání a postoje dětí.
Z hlediska sociální práce se jedná o přínos především pro oblast školní sociální práce a
komunitní sociální práce, která má kromě individuální podpory žáků potenciál
ovlivňovat klima školy a její přístup k diverzitě. Sociální pracovník může aktivně
vstupovat do tvorby inkluzivního prostředí a přispívat k rozvoji kritického vědomí o
strukturálních bariérách, které ovlivňují život žáků s disability. Reflektování způsobů,
jak je disability konstruováno, může být pro sociální práci cenným nástrojem pro
identifikaci slepých míst v přístupu k jedincům s disability a pro formulaci doporučení k
podpoře důstojnosti, respektu a sociální spravedlnosti ve vzdělávání.