Z jeden z hlavních problémů v psychoterapeutické praxi se považuje skutečnost, že klienti často přerušují či zcela opouštějí léčbu předčasně. Cílem této práce je prozkoumat zkušenost klientů s předčasným odcházením z psychoterapie: práce bude hledat odpověď na otázku, jak klienti proces předčasného odcházení prožívají a jak si jej vysvětlují. Podstatnou částí studie je její zaměření se na "pozdější" fázi terapie, tj. po absolvování minimálně 6 sezení. Ve výzkumech se ukazuje, že po 6 sezeních se vytváří pracovní aliance. To znamená, že odcházení po této době by mohlo být spojeno s jinými důvody a jinými prožitky než odcházení na samotném počátku terapie, kdy se vztah ještě nevytvořil a klienti spíše poznávají a vybírají si terapeuta. Limitem existujících studií je jejich zaměření právě na odchod do 6. sezení a nediferencování mezi pozitivními (nastala změna) a negativními (nespokojenost s terapií) motivy předčasného ukončení. Tato práce se specializuje na negativní motivy (čímž navazuje na negativní vlivy terapie a příčiny předčasného odchodu) a na odchod z pozdější fáze. Metodologicky půjde o kvalitativní studii využívající interpretativní fenomenologickou analýzu.