Cílem práce je analyzovat, jakým způsobem mohou interaktivní instalace zprostředkovávat spirituální či meditativní zkušenost u diváka. V první části buduji teoretický rámec, který umožní kriticky analyzovat, jak jsou takové zkušenosti zprostředkovávány prostřednictvím vizuálních, prostorových a interaktivních strategií. Práce se zaměřuje na vztah mezi formou díla, percepcí diváka a otevřeností interpretace, přičemž zohledňuje role tělesného vnímání, prostoru, interakce a diskurzivních rámců, které ovlivňují zkušenost. 

Teoretický základ práce čerpá z estetické teorie Theodora W. Adorna, fenomenologie Maurice Merleau-Pontyho a konceptu „otevřeného díla“ Umberta Eca, které poskytují nástroje pro uchopení vztahu mezi formou, percepcí a interpretací. Dále práce využívá studie Ryszarda W. Kluszczynskiho a Claire Bishop k porozumění metodám interaktivního umění. Text Davida Morgana přispívá k teoretickému uchopení vizuální spirituality a role obrazu v generování duchovní zkušenosti. 

V závěrečné části práce jsou teoretické poznatky aplikovány na vybraná interaktivní díla, s cílem ukázat, jak jejich vizuální, prostorové a interaktivní strategie vyvolávají meditativní nebo transcendentní prožitky. Práce tak spojuje kritickou estetickou analýzu s empirickým studiem interakce mezi divákem a digitálním uměním a přispívá k hlubšímu porozumění mechanismům, jimiž mohou interaktivní instalace vytvářet spirituální zkušenost