Diplomant zpracuje práci dle aktuálních formálních požadavků a pokynů katedry sociologie pro bakalářské diplomové práce. Tématem práce je problematika mužských sebevražd v kontextu české politiky prevence sebevražd. Teoretická část konceptualizuje sociologické aspekty mužské sebevražednosti, které rozděluje na intersekcionální, kulturní a strukturní hlediska, jež jsou kontrastní vůči medikalizovanému pohledu na sebevražednost. K diskuzi role genderu v tomto fenoménu je užita konceptualizace maskulinit od Connell, zatímco v pojetí sebevražednosti práce navazuje na Durkheima. Analytická část se zabývá otázkou, jakým přístupem Národní akční plán prevence sebevražd 2020-2030 a s ním spojená Situační analýza prevence sebevražd v ČR přistupují k problematice mužských sebevražd a sebevražd obecně. Důraz je zde přitom kladen především na kontrast mezi zmíněným sociologickým (intersekcionálním, kulturním a strukturním) a medicinským hlediskem. Metodologický přístup je inspirován kritickou diskurzivní analýzou, přičemž pomocí obsahové analýzy byl v dokumentech sledován výskyt intersekcionálního, kulturního, strukturního a medicinského pohledu na sebevražednost. Kritická část analýzy spočívá v rozboru způsobů, jimiž medikalizace sebevražd v obou dokumentech limitovala prostor k navržení opatření, která reflektují unikátní vlastnosti mužských sebevražd a svým vlivem dosahují na nejohroženější mužské skupiny. Muži umírají na sebevraždu přibližně třikrát častěji než ženy, přičemž se o ni pokoušejí třikrát méně, ale činí tak mnohem násilnějším způsobem. Tento genderový rozdíl v míře sebevražd přitahuje značnou pozornost výzkumníků z různých oborů. Převážné množství literatury se však zaměřuje medicínské (biologické) či intrapersonální (emoční, osobnostní) dimenze tohoto fenoménu. Tato bakalářská práce vyplní mezeru v poznání analýzou širšího sociokulturního a institucionálního kontextu mužských sebevražd tak, jak s nimi pracují dokumenty státní polotiky prevence sebevražd.