Neoadjuvantní chemoterapie je moderní strategií, kdy se cytostatika podávají pacientce už před operací, ne až po ní, jak bývá standardem. Cílem tohoto přístupu je zamezit dalšímu růstu a šíření rakovinných buněk a často se dosáhne i zmenšení primární léze, čímž se nádor stává lépe operabilní. Rozhodnutí, kdy přistoupit k neoadjuvantní, a kdy ke klasické adjuvantní strategii závisí na více parametrech. Obvykle se největší důraz klade na vyšší „grade“ a proliferační status nádoru, ale snaha je najít co nejspolehlivější ukazatel. Takovéto studie v současnosti již probíhají, nicméně studované parametry jsou posuzovány na genové úrovni a závěry těchto studií nevyznívají příliš jednotně. Cílem teoretické části diplomové práce tedy bude utřídit a metaanalyzovat provedené studie, přičemž bude kladen důraz na hledání parametrů, které pozitivně ovlivňují výsledek léčby. V neoadjuvantní terapii se používají stejná chemoterapeutika jako v adjuvantní terapii (např. paclitaxel, 5-fluorouracil, epirubicin, cyclofosfamid), o kterých je známo, že jsou substráty ABC transportérů - pump, které při nadměrné expresi na povrchu nádorových buněk mohou zamezit vstupu cytostatika do buňky a tak způsobit rezistenci. Praktickým cílem diplomové práce tedy bude provést detekci hladiny exprese ABC transportérů, které bývají spojovány s multilékovou rezistencí nádorů a také některých transkripčních faktorů, o kterých je známo, že tuto expresi ovlivňují (p53, STATs, aj.). V naší pracovní hypotéze tedy předpokládáme, že vysoká exprese ABC transportérů, případně jejich regulačních proteinů, negativně ovlivňuje výsledek neoadjuvantní léčby. Studie bude provedena ve spolupráci s Masarykovým onkologickým ústavem na souboru jejich pacientek.