Záměrem této práce bude ověřit platnost předpokladu, že média mají schopnost a moc historické události stylizovat a rámcovat do formy kolektivního traumatu. Učiním tak analýzou diskurzivních strategií, které při vytváření mediálního obrazu konkrétního případu – holokaustu - používají. Cílem této studie není vytvoření vyčerpávajícího přehledu způsobů mediálního konstruování událostí, nýbrž odhalení konkrétních praktik, se kterými média pracují v textech postavených na osudech jednotlivých přeživších aktérů události, která se později stala kolektivně traumatickou. Po zodpovězení výzkumných otázek by mělo být možné říci, zda mají média skutečně moc spoluvytvářet kolektivní trauma. Každé vyprávění totiž zahrnuje obsahy, které jsou součástí symbolické a sociální konstrukce reality. Prostřednictvím diskurzivní analýzy médií bych měla dospět k poznání, jakým způsobem jsou identifikovány oběti událostí a jak pachatelé, jak přesně média formují jejich identitu. Dále je mým záměrem analyzovat vztah mezi aktéry příběhů, a současně i dešifrování metod, kterými je konstruován vztah a pocit kolektivní identity s širším publikem.