Oddlužení může podle insolvenčního zákona aktuálně probíhat ve dvojí podobě. V té první, v praxi méně uplatňované, slouží jako zdroj pro uspokojování pohledávek věřitelů (obdobně jako v konkursu) výtěžek zpeněžení majetkové podstaty. Ve zbývající většině řízení, v nichž je způsobem řešení úpadku dlužníka oddlužení, jsou pohledávky věřitelů uspokojovány postupně prostřednictvím plnění splátkového kalendáře, případně kombinací se zpeněžením majetkové podstaty (do níž však v tomto případě nepatří např. chráněné obydlí dlužníka nebo majetek nízké hodnoty). Úprava v insolvenčním zákoně jde však ještě dál a ukládá dlužníku, výměnou za vidinu osvobození od placení zbytku neuhrazených pohledávek věřitelů (zahrnutých do oddlužení), povinnost, aby k uspokojení pohledávek věřitelů vydal také hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy a část výtěžku zpeněžení majetku náležejícího do společného jmění manželů, použil k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře. Doplňuje však, že za mimořádný příjem se nepovažují plnění z pojistných smluv o škodovém pojištění a plnění z titulu práva na náhradu majetkové a nemajetkové újmy. Tato úprava v komplikovaném a spletitém ustanovení § 412 není v insolvenčním zákoně dále doplněna, proto není překvapivé, že hranice mezi řádným a mimořádným příjmem dlužníka, jakož i rozdíl mezi plněním náležejícím dlužníku a plněním, které lze považovat za mimořádný příjem a musí být vydán k uspokojení věřitelů, je velmi nezřetelná. Ačkoli se s některými konkrétními příklady již do určité míry vypořádala rozhodovací praxe insolvenčních soudů, situaci nelze považovat za přehlednou. Předmětem zkoumání v diplomové práci tak budou nepravidelné zdroje uspokojení pohledávek věřitelů (v podobě mimořádné splátky) v oddlužení upravené v § 412 odst. 1 písm. b) IZ. Zejména bude analýze podroben mechanismus uspokojování pohledávek věřitelů v oddlužení, druhy příjmů dlužníka, které lze a které nelze požadovat vydat k uspokojení věřitelů. Na základě zahraniční komparace bude zkoumáno, zda povinnost k vydání mimořádných příjmů (či jiného majetku využitelného k uspokojení věřitelů) vzniká i v jiných právních řádech, a zda možnost postihu mimořádného příjmu má vliv na délku trvání či podmínky samotného oddlužení. Tento krok přispěje také ke zhodnocení, zda má v oddlužení plněním splátkového kalendáře (se zpeněžením majetkové podstaty) povinnost dlužníka vydat široké spektrum nepravidelných příjmů své opodstatnění.