Interakce

Oprostíme-li se obecného náhledu na interakci člověka s počítačem, můžeme ji chápat jako dialog, jelikož tento pojem intuitivně výstižněji odkazuje k výměně instrukcí a informací mezi uživatelem a systémem počítače. [4] A chápeme-li tuto interakci ve smyslu komunikace, připomeňme si zde Wienerovu definici informace, která je obsahu tohoto textu příhodná: „Informace je název pro obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.“ [5]

Člověka i počítač si lze představit jako složité systémy, ve své interakci se proplétající v komplexní spleti vzájemných vztahů a působení. Tento děj se pokaždé odehrává ve více rovinách současně. Zaměříme nyní pozornost na jednu z těch vrstev: Představme si člověka pracujícího s počítačem; Je usazen v pohodlné židli a pohledem se upírá k jasně zářícímu monitoru. Je večer a stolní lampa mu osvětluje klávesnici, po níž svižně přebíhají prsty jeho rukou, a v rychlém sledu mačkají nějaké klávesy. Myš, další z objektů spočívajících na desce stolu, příjemně padne do dlaně pravé – i levé ruky. Vše, čím je nyní obklopen, musí být dokonale přizpůsobeno jeho tělu.

Ale představme si, že některá z věcí nefunguje tak docela. Uvažme, že by klávesy klávesnice byly příliš malé v poměru k prstům – potom by jistě při psaní nadělal mnoho chyb... Jeho pozornost by pak byla ustavičně odváděna od psaní k opravám překlepů, nálada se rázem změní, potemní podrážděností a vztekem. Zdánlivá maličkost se odrazí v mnoha rovinách interakce; tato nyní zmíněná maličkost tak zasahuje mezi jinými i formulaci myšlenek, ale rovněž širší oblasti kognitivních procesů, způsobí změny afektivních stavů uživatele, podněcuje jeho určité behaviorální projevy, a tak dále.