Významná osobnost francouzského romantismu Victor Hugo se narodil v roce 1802, jako syn napoleonského generála. Od dětství mu matka vštěpovala nenávist k
revoluci a k Napoleonovi. Hugo dospíval a osvobozoval se od vlivu rodiny, začal zastávat liberální názory.
Po roce 1848 se stává příznivcem republikánského zřízení. Dostává se do vysoké společnosti – je zvolen členem akademie a získává titul hraběte. Toto vše ale zastíní životní tragedie – zemře mu dcera. Poté se stáhne do ústraní, obává se anarchie.
Snaží se prosadit zlepšení postavení lidových vrstev a to hlavně jejich vzdělání a osvětu. Stále více autoritativní režim ho svazuje, proto v roce 1851 uprchne ze země. Usadí se na anglickém ostrově Guernesey. V této době se postaví proti Napoleonovi, kterého pro jeho malý vzrůst nazval Napoleonem Malým a bojuje proti jakémukoli útlaku. Po císařově pádu v roce 1870 se Hugo vrací do vlasti a nabídne svůj dům v Bruselu jako azyl pro pronásledované komunardy.
Hugo měl velké sociální cítění, věřil v klid, v pokrok a v mravní obrození. Věnoval se všem druhům literatury, výrazové formy střídal.

Považoval se za hlasatele ideálů, za básníka, který předvídal lepší budoucnost. Ve svých básních popisuje střet dobra a zla, často vytváří protikladné dvojice jevů,postav i prostředí. Za velmi fascinující považoval Jaroslav Vrchlický Hugovu spisovatelskou univerzálnost. Podle něj se v Hugovi skrýval lyrik, epik, dramatik, satirik, romanopisec, ale i filozof.
Victor Hugo zemřel v roce 1885.
„Čas je stín, do něhož jsme řetězy zatahováni.“
„Dej ránu první a vyhraješ...“
„Napsat báseň je buď docela snadné nebo zhola nemožné.“