Funkce svalů


  • Agonista = sval vykonávající pohyb v určitém směru (hlavní vykonavatel pohybu)
  • Antagonista = sval vykonávající opačný pohyb jako agonista
  • Synergista = sval, který se zúčastňuje stejného pohybu jako agonista (sval pomocný)

Agonista a antagonista tvoří dvojici svalů nebo svalových skupin, které ve spolupráci zabezpečují přesnost pohybů.

Svaly fixační (stabilizační) – umožňují zpevnění určité části odkud pohyb vychází. Tyto svaly se přímo nepodílejí na pohybu, ale udržují pohybový segment v postavení, které je pro pohyb nejvýhodnější.

Neutralizační svaly – ruší svojí činností nežádoucí složky pohybu vykonávaného hlavními a pomocnými svaly.

Zobrazit: agonista, antagonista, synergista, fixace, neutralizace

Agonista
Agonista
Antagonista
Antagonista
Synergista
Synergista
Fixace
Fixace
Neutralizace
Neutralizace

Schéma bylo zpracováno podle předlohy obrázku z knihy: JANURA, Miroslav. Úvod do biomechaniky pohybového systému člověka. Miroslav Janura. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2003. 84 s, il. (Skripta) ISBN 8024406446.

Svaly posturální (antigravitační) = svaly zabezpečující přímený postoj (působením zemské přitažlivosti jsou napínány) – např. extenzory dolních končetin, svaly hýžďové, hluboké svaly zádové, svaly šíjové.

Tonická a fázická svalová vlákna

Podle funkce lze také svalová vlákna rozdělit na tonická (s tendencí ke zkrácení) a fázická (tendencí k ochabnutí).

Tonická vlákna (obvykle vlákna pomalá červená):

  • zajišťují stabilitu, fixaci těla při pohybu, držení těla v prostoru
  • jsou uložena hlouběji
  • jsou přizpůsobeny k posturální funkci
  • jsou odolnější proti únavě, snadněji se zotavují po zátěži
  • mají tendenci ke zvyšování klidového napětí
  • tendenci ke zkracování, zbytnění až ztuhnutí
  • snadno, často až nadměrně se zapojují do pohybových stereotypů a nahrazují práci oslabených svalů
  • např. m. pectoralis major, m. trapezius (horní část)

Fázická vlákna (obvykle rychlá bíla vlákna):

  • slouží k provedení pohybu
  • jsou uložena blíže povrchu těla
  • jsou snadno unavitelné
  • mají nižší klidové napětí, které vede k oslabení
  • je nutné je posilovat
  • nadměrně zvětšují klidovou délku
  • obtížněji se zapojují do pohybových vzorců
  • např. m. deltoideus, m. trapezius (spodní část), břišní svaly, m. glutaeus maximus
Vybrané svaly s tendencí ke zkrácení (tonické svaly) a svaly s tendencí k ochabnutí (fázické svaly).
Upraveno dle Kolář (2002) a Kun a kol. (2005)
Tonické svaly Fázické svaly
m. erector spiane (spodní část) m. longus capitis et colli
m. trapezius (horní část) m. gastrocnemius
m. coracobrachialis m. glutaeus mediu set minimus
m. latissimus dorsi (dolní vlákna) m. vastus medialis
m. teres major m. tibialis anterior
m. pectoralis major (dolní vlákna) et minor m. glutaeus maximus
m. subscapularis m. rectus abdmonis
m. triceps brachii (caput longum) m. obliques abdominis externus et internus
m. brachioradialis m. latissimus dorsi (horní vlákna)
m. biceps brachii (capu breve) m. rhomboideus major et minor
m. pronator quadratus m. trapezius (střední a dolní část)
m. pronator teres m. biceps brachii (caput longum)
m. flexor carpi radialis et ulanris m. deltoideus
m. palamris longus m. serratus anterior
m. biceps femoris m. supraspinatus
m. semitendinosus m. infraspinatus
m. semimembranosus m. teres minor
m. soleus m. triceps brachii (caput laterale et mediale)
m. iliopsoas m. anconeus
m. vastus lateralis m. extensor carpi ulnaris
m. rectus femoris m. extensor carpi radialis longus et brevis
m. vastus intermedius m. pectrolais major (horní vlákna)
m. tensor fasiae latae
m. aductor magnus, longus et brevis
m. quadratus lumborum
m. levator scapulae
m. sternocleidomastoideus
povrchové a hlubší svaly
povrchové a hlubší svaly

Správné držení těla

Správné držení těla je jedním ze základních předpokladů správného zapojování odpovídajících svalových skupin v průběhu pohybu a efektivního provádění jednotlivých kompenzačních cvičení. (Bursová, 2005)

Vzpřímený stoj je výsledkem naší individuální posturální funkce, která zajišťuje zaujímání a udržování vzpřímené labilní polohy těla vůči měnícím se podmínkám v gravitačním poli a umožňuje tak specifický lidský pohyb.

Správné držení těla lze charakterizovat postojem, při kterém jsou jednotlivé segmenty těla v optimálním postavení vzhledem k udržování polohy rovnováhy a minimálním zapojení posturálních svalů a při kterém je zachována fyziologická funkce jednotlivých orgánů a soustav lidského organismu.

Konkrétní podobu správného držení těla můžeme přiblížit modelem tzv. ideálního držení těla, který odpovídá vysoké úrovni posturální funkce. Při tomto postoji jsou nohy volně u sebe, kolena a kyčle nenásilně nataženy. Pánev je v takovém postavení, aby hmotnost trupu byla vycentrována nad spojnicí středů kyčelních kloubů. Páteř je plynule dvojesovitě zakřivena. Ramena jsou spuštěna volně dolů, lopatky jsou celou plochou přiloženy k zadní straně hrudníku a lehce přitaženy k páteři. Hlava je vzpřímená, brada svírá s osou těla pravý úhel.

správné držení těla
správné držení těla
Stránky Fakulty sportovních studií MU
| Technická spolupráce:
| Servisní středisko pro e-learning na MU, 2010
| Stránky střediska na Elportále

Technické řešení této výukové pomůcky je spolufinancováno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.