Poranění páteře ve vodě
Úrazy páteře s jejich následky jsou jedny z nejvážnějších poranění. Vlivem špatného zacházení a manipulace při záchraně můžete postiženému ještě více uškodit. U stabilizace páteře nemá rychlost záchrany žádný pozitivní vliv – zde spíše platí, čím déle a pomaleji tím mnohdy lépe.
Vždy vycházíme z předpokládaného mechanismu úrazu, při kterém mohlo dojít k poranění páteře (většinou skok po hlavě do neznámé vody, …). Pokud máme sebemenší podezření, musíme jednak tak, abychom u postiženého eliminovali jakýkoli nežádoucí pohyb a dostatečně jej stabilizovali do příjezdu záchranné služby, kterou jsme již zavolali.
Zpozorování a přiblížení
K tonoucímu se přibližujeme co nejopatrněji, abychom nevytvářeli žádné větší vlny, které by jeho zranění mohly zhoršit.
Poloha
Tonoucí se bude ve vodě nacházet v tzv. semiflexní poloze a v jedné z těchto pozic:
- obličejem nad vodou (tzn. tonoucí je v poloze na zádech)
- obličejem do vody (tzn. tonoucí je v poloze na břiše)
Galerie
Zjištění vědomí a dýchání
-
Po přiblížení k tonoucímu je nutné ihned ve vodě zjistit přítomnost vědomí a dýchání.
-
Pokud je tonoucí v poloze na břiše, musíme jej nejdříve šetrně otočit do polohy na zádech. video.
-
Pokud je tonoucí
- při vědomí nebo je
- v bezvědomí, ale dýchá normálně,
-
Pokud je tonoucí v bezvědomí a nedýchá normálně nebo si zachránce není jistý, zda postižený dýchá normálně (viz kap. Kardiopulmonální resuscitace 1, 2), je nutné jej ihned a jakkoli dopravit ke břehu, dostat jej na tvrdou podložku a okamžitě zahájit KPR (zde má prioritu resuscitace před stabilizací páteře). Samozřejmě se vše snažíme provádět co možná nejšetrněji, ale ne na úkor rychlosti, která zde má prioritu.
Stabilizační techniky
Stabilizační techniky aplikujeme pouze u tonoucích, kteří jsou 1/ při vědomí nebo 2/ v bezvědomí s normálním dýcháním. Stabilizační techniky používáme pouze v mělkých vodách. Pokud dojde ke zranění na hluboké vodě (pád ze skály, pád z lodě apod.), je nutné nejprve tonoucího dopravit na mělkou vodu a tam teprve zahájit stabilizaci páteře. Stabilizace na hluboké vodě nejsou efektivní a jejich šetrné provedení je technicky téměř nemožné.
Používají se 3 základní stabilizační techniky:
Podložení ramen a pánve | video
Opatrně se přiblížíme k tonoucímu, snížíme se rameny na jeho úroveň, opatrně vsuneme obě paže pod ramena a pánev postiženého (dlaň pod pánví směřuje dolů), s tonoucím se rozejdeme a širokými úkroky se pohybujeme vpřed tak, aby se dolní končetiny dostaly do splývavé polohy a jedné roviny s páteří – tzv. in-line polohy. Je to nejjednodušší technika, která splní svůj účel, pokud je správně provedena.
Dlaha hlavy pažemi | videa: 01, 02
Technicky náročnější varianta. Tonoucího svými dlaněmi palcem nahoru uchopíme uprostřed jeho paží a pomalu ve vodě povedeme ruce do úplného vzpažení. Tlakem paží v úrovni uší docílíme tzv. dlahy hlavy, opět se snížíme rameny na úroveň vodní hladiny a opatrně přehmátneme. Pokud si touto technikou nejsme jisti, provádíme podložení ramen a pánve. Tuto techniku ale musíme použít, pokud je tonoucí obličejem do vody a je nutné jej primárně otočit.
Záhlaví-brada | video
Nejstabilnější ale technicky nejnáročnější varianta – je nutný důkladný nácvik. Rozhodně neaplikujeme, pokud techniku dostatečně neovládáme.
Vytažení z vody u nedýchajících tonoucích
Pokud tonoucí nedýchá normálně nebo si zachránce není jistý, zda postižený dýchá, musíme jej okamžitě dostat na břeh a zahájit KPR. Pokud jsou v bazénu návštěvníci či máme poblíž kolegy, je možné tonoucího vynést na břeh v horizontální poloze a velmi šetrně podložením několika párů rukou pod ramena, záda, pánev a nohy tonoucího. Jeden ze zachránců musí bezpodmínečně fixovat hlavu.
Pokud je zachránce sám, musí si pomoci např. takto (video). Je to šetrnější varianta, nežli vytahování za paže, kdy hlava vlivem gravitace padá k zemi.
Využití pomůcek
Pro stabilizaci páteře u normálně dýchajících zraněných jsou určeny specializované pomůcky, které jsou vyvinuty speciálně pro tyto případy.
Jedná se obecně buď o celotělové páteřní desky nebo páteřní desky zkrácené.
Výhoda celotělových desek je ve vynikající fixaci celého těla i s dolními končetinami, nevýhodou je jejich velikost a vratkost. Celotělové desky můžeme efektivně použít při min. počtu 4–5 zachránců a takto pouze na mělké vodě.
Pro zkrácené páteřní desky hovoří lépe její snadnější obsluha a efektivnost již ve 2 zachráncích dokonce i na hluboké vodě. Nevýhodou těchto zkrácených desek je, že dolní končetiny nejsou fixovány.
Jako variantu můžeme použít i alternativní postup stabilizace pomocí pásu. Tato technika vychází z nejsložitější techniky stabilizace záhlaví-brada a vyžaduje opravdu precizní nácvik. video.
A na závěr můžete shlédnout, jak vypadá záchranná akce v podmínkách otevřené volné vody. video.