Statná, 60–180 cm vysoká bylina. Zpravidla dvouletá, v prvním roce se vytváří přízemní růžice listů, ve druhém potom vystoupavá lodyha s nachovými, ale vzácně i bílými květy. Listy jsou vejčité až vejčitě kopinaté, na rubu šedě plstnaté.

Ekologie: Paseky, lesní světliny, světlé lesy a křoviny, okraje cest. Na kyselých vlhkých půdách v území s oceánickým klimatem. Nesnáší silnější mrazy bez sněhové pokrývky.

Rozšíření: Druh původní v západní a jihozápadní Evropě, na východ zasahující až po střední Německo. Zdomácnělý je ve střední Evropě, druhotně zavlečený i do Severní a Jižní Ameriky, jižní Austrálie a na Nový Zéland. Nejstarší údaj o výskytu náprstníku červeného v České republice pochází z Krkonoš z roku 1790. Na našem území byl dříve pěstován jako okrasná, ale také jako léčivá rostlina. První zmínka o zplanění druhu pochází z konce 19. století. Dnes je hojný v severním pohraničí, roztroušeně se vyskytuje ve zbytku Čech (mimo nejteplejší oblasti) a na severní Moravě.

Mapa převzata z: http://www.florabase.cz

Zdroje:

AMBROS, Z. & ŠTYKAR, J. (1999): Geobiocenologie I. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno. 63 s. ISBN 8071573973

BUČEK, A. & LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická universita, Brno. 240 s., 5 s. obr. příl. + 1 tabulka. ISBN 8071574171

MLÍKOVSKÝ, J. & STÝBLO, P. eds. (2006): Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. ČSOP, Praha. 496 s. ISBN 8086770176

KUBÁT, K., HROUDA, L., CHRTEK, J. JUN., KAPLAN, Z., KIRSCHNER, J. & ŠTĚPÁNEK, J. eds. (2002): Klíč ke květeně České republiky. [Key to the Flora of the Czech Republic.], Academia, Praha. 928 p. ISBN 8020008365

PYŠEK, P., SÁDLO, J. & MANDÁK, B. (2002): Catalogue of alien plants of the Czech Republic. Preslia, Praha, 74: 97–186.

SLAVÍK, B. ed. (2000): Květena ČR VI. Academia, Praha.

http://www.florabase.cz

Biogeografie