Konsonanty jsou hlásky artikulačně poměrně složité. Obměna mechanismu jejich tvoření bývá vnímána jako výslovnostní nedostatek, objevují se u nich vady artikulace zjednodušeně nazývané vady řeči. K vadám řeči však patří i vady hlasu a neurotické problémy narušující řeč (5.1), a také poruchy výslovnosti vokálů (5.3).
Vady výslovnosti souhlásek související s patologií mluvních orgánů necháme stranou - ty řeší lékař spolu s léčením rozštěpu, obrny atd. V praxi je běžnější soubor nedostatků, které vznikají v průběhu osvojování řeči přirozenou cestou: dítě řeč vnímá především sluchem a samo ji napodobuje podle možností a obratnosti svých mluvních orgánů. Omyl ve vnímání, nezvládnutí koordinace pohybů v hlásce zapojené do slov, nedokonalá sluchová kontrola výsledku - to vše vytváří podmínky pro vadu výslovnosti. Musíme tu rozlišovat proces osvojování řeči, kdy se dítě teprve učí artikulovat a nedostatky jsou náhodné (fyziologická patlavost - asi do 4 let), od situace, kdy tato výslovnost přetrvává. V době školní docházky je daleko těžší ji upravit, kromě toho dítě trpí posměchem spolužáků.
Souhlásky jsou různě náročné na výslovnost. Obecně lze říci, že okluzivy jsou snazší, zatímco u konstriktiv je pro výsledek důležitá nejen lokalizace úžiny, ale i její výška, šíře, přesné umístění v centru, je tu i složitější sluchová identifikace - podmínek pro vznik a ustálení špatné artikulace je tedy více.
Semiokluzivy jsou podobně náročné jako konstriktivy. Vady výslovnosti hlásek se společně nazývají patlavost (dyslalie), u řeči zcela nesrozumitelné pro mnoho výslovnostních vad mluvíme o tetismu. Chybná výslovnost jednotlivé hlásky má název odvozený od řeckého jména příslušné hlásky (vlastně písmene, termíny jsou poměrně staré) - kaptacismus (nesprávná výslovnost k a g), sigmatismus (nedostatky ve výslovnosti sykavek), rotacismus (neortoepická výslovnost r) a v českém prostředí nejrozšířenější rotacismus bohemicus, vadná výslovnost ř.
Jako laikové můžeme dávat správný mluvní vzor a oceňovat dobrou výslovnost, nikdy se nesmíme vadně mluvícímu (ani dítěti) smát nebo ho dokonce trestat. Nestačí-li dobrý příklad, je lépe včas - ještě před vstupem do školy - vyhledat pomoc logopeda a pod jeho vedením pravidelně několikrát denně krátce s dítětem cvičit. Výslovnostní vady lze upravit cvičením i u dospělého, ale je to daleko složitější a je nutný velmi silný motiv, aby byl výsledek dokonalý a trvalý. Je totiž nutno nejen nacvičit novou výslovnost hlásky, ale i zcela zapomenout nesprávnou, a nadto je třeba novou hlásku zasadit do všech hláskových kombinací a všech emočních situací, v nichž člověk mluví. Zejména při rozčilení proto často probleskne nesprávná výslovnost i u lidí, kteří se už dávno výslovnostní vady zbavili.
Přemýšlejte: Jednou ze zásad výběru vyučujících pro mateřské školy a nižší ročníky školy základní je, aby neměli žádné výslovnostní vady. Proč tomu tak je? Uvažte, zda je vhodné svěřit péči o malé dítě cizinci. Jak se to může odrazit ve vývoji jeho řeči?