prof. MUDr. Jindřich Vomela, CSc., LL.M. - Volba děkana LF MU 2010-2014 - Diskuse

vlákno kandidáta: prof. MUDr. Jindřich Vomela, CSc., LL.M.

Vážené kolegyně, vážení kolegové!
Nad otázkami dalšího vývoje Lékařské fakulty Masarykovy univerzity jsem
přemýšlel v posledních osmnácti letech více než intenzivně. Vedl mne k tomu
zájem osobní, ale i profesní – jsem s naší fakultou spojen, s malými přestávkami
od roku 1965, kdy jsem na ní začal studovat.

Během studia jsem měl možnost pracovat na Fyziologickém ústavu, když mi zde pan
profesor Kruta nabídl v roce 1968 místo pomocné vědecké síly a od r. 1969 místo
asistenta. Získal jsem zde vynikající základy fyziologie a poznal kvalitní
osobnosti – pozdější profesory: Kukletu, Fišera, Braveného, Peňáze a paní
profesorku Siegelovou. Dodnes si vážím tohoto období.
Druhé období, které trvale ovlivnilo můj další profesní život, začalo osobní
výzvou pana profesora Jaromíra Uhlíře, kterou mi umožnil ještě během studia
práci na experimentálním sále I. chirurgické kliniky.

Po ukončení lékařské fakulty v Brně (tehdy ještě LF UJEP) jsem nastoupil na
chirurgii do severních Čech k panu primáři Hrbkovi. I zde jsem měl štěstí na
charakterní osobnosti a vynikající profesní příležitost. Jen velmi těžce jsem
proto později říkal svému panu primáři, že jsem dostal nabídku od profesora
Uhlíře – nastoupit jako sekundář na I. chirurgickou kliniku v Brně. Nabídku,
která spojila na příštích dvacet let můj osobní i profesní život s Fakultní
nemocnicí U sv. Anny. Zde jsem získal pevné základy, ze kterých vzešly mé tři
odborné atestační zkoušky, později habilitace a základy mé profesury, kterou
jsem však získal až ve Fakultní nemocnici v Brně Bohunicích, kde jsem od r. 1991
– po úspěšném konkurzu – založil zcela nové chirurgické pracoviště, které se v
r. 1994 transformovalo v Chirurgickou kliniku a ze kterého se mně a mým
spolupracovníkům podařilo vytvořit moderní pracoviště všeobecné a specializované
chirurgie. Toto období, kdy jsem stál v čele špičkové chirurgické kliniky,
považuji za svůj dosavadní profesní vrchol – za třetí profesní etapu mého
života.

Z mých spolupracovníků na Chirurgické klinice v Brně Bohunicích několik desítek
úspěšně atestovalo, další obhájili doktorské studium, habilitovali se, i
profesury na této klinice proběhly. Profesní potřeby a můj zájem mne vedly k
tomu, že jsem v roce 2005 začal studovat na Právnické fakultě čtyřsemestrový
studijní právní obor zřízený PrF MU a University of Nottingham ve Velké
Britanii, který jsem v roce 2007 zakončil obhájením titulu LL.M. Aby nevznikl
dojem, že zatěžuji příliš naše školství, toto studium jsem absolvoval ve svém
volnu, studoval jsem za vlastní peníze, obhájil jsem závěrečnou práci na téma
„Lex artis“ a byl jsem vůbec prvým lékařem v ČR, který toto studium – kterého si
nesmírně vážím – absolvoval. Vnímal jsem je jako posílení mého právního vědomí a
jako profesní plus pro moji další práci i pro činnost v akademickém senátu a
nyní ve funkci proděkana LF MU.

V letech 1996-2002 jsem byl zvolen do čela AS LF MU. Po stejné období jsem byl i
členem AS MU, jehož předsedou jsem byl zvolen v roce 2002. Tuto funkci jsem
vykonával do roku 2005. V r. 2008 jsem byl jmenován proděkanem LF MU – tuto
funkci vykonávám dodnes.

Výzvu, abych kandidoval do volby na funkci děkana LF MU pro období 2010-2014,
jsem velmi dlouho zvažoval, vývoj okolností kolem připravované koncepce
Univerzitních nemocnic, i některé postoje privátní sféry vůči naší fakultě mne
však přiměly aktivně vstoupit do děkanské volby.

Moje přijetí návrhů vzešlých z některých ústavů a klinik a podaných v můj
prospěch do kandidatury na funkci děkana LF MU není tedy podloženo ani touhou po
moci, funkci či jiných prebendách.

Rozhodnutí AS LF MU budu vnímat nejenom jako postoj k jednotlivým kandidátům,
ale též jako míru zájmu o spolupráci na dalším vývoji fakulty s jediným zájmem –
o prestižní rozvoj naší fakulty a všech jejích součástí.

Moje strategická koncepce vývoje dalších příštích čtyř let fakulty vychází z
uvedené premisy, z mých dosavadních zkušeností a z úvah, které nosím v hlavě
téměř dvacet let. Předpokladem naplnění této vize, která by se mohla stát i
naším společným a veřejným cílem, je především ztotožnění se nás všech s
budoucností fakulty.