Poranění hrtanu a průdušnice

Zevní poranění hrtanu

Tupé poranění

Úder tupým předmětem na přední stranu krku.

• komoce – edém sliznice

  • Příznaky: dušnost, kašel.
  • Terapie: kortikoidy.

• kontuze – poranění podslizniční tkáně,
  • Příznaky: dušnost, kašel, hematom.
  • Terapie: kortikoidy, zajištění dýchacích cest.
• komprese – fraktury chrupavek

  • Příznaky: dušnost, kašel, emfyzém, hematom.
  • Terapie: kortikoidy, ATB, zajištění dýchacích cest.

Ostré poranění

Střelné, bodné, řezné.

Terapie: chirurgie, ATB, kortikoidy.

Vnitřní poranění hrtanu

Opaření, poleptání

Vdechnutí žíravých látek, dráždivých plynů, horkých par, bodnutí hmyzem.

Příznaky: bolest při mluvení a polykání i klidová, podkožní emfyzém, krvácení, dušnost.

Terapie: zajištění dýchacích cest, chirurgie, kortikoidy, ATB.

Komplikace: perichondritida, absces, jizevnatá stenóza.

Aspirace

Definice: vdechnutí cizího tělesa z dutiny ústní přes hrtan do trachey nebo bronchů. Podle doby uložení v dýchacích cestách je dělíme na akutní a chronická.

Etiopatogeneze:

• nevyvinutý chrup, infekce DC, neklid při jídle (nejčastěji burský ořech, zelenina, hračky, …).
• hry, kutilství, nevyhovující počet horních končetin (špendlíky, hřebíky, …)

většina cizích těles (60 %) se dostává do pravé průdušky (pravý hlavní bronchus je uložen příměji a má o něco širší průsvit než levý).

Klinika:

1. dušnost, záchvat dráždivého kašle, cyanóza ev. udušení.
2. minimální symptomatologie (v této fázi obvykle příchod k lékaři!!!)
3. bronchopneumonie.

Podle uložení tělesa může postižená plíce ventilovat fyziologicky nebo dojde k částečnému – tzv. ventilovému uzávěru, kdy vdechovaný vzduch se dostává při inspiriu do plíce, ale nedojde k jeho výdechu a vzniká plicní emfyzém, nebo dojde k úplnému uzávěru a vzniká nevzdušnost – plicní atelektáza. Pokud cizí těleso zůstává delší dobu v bronchu rozvíjí se zánět, tvoří se granulační tkáň v jeho okolí. Dochází k opakovaným hnisavým bronchitidám, pneumoniím, atelektáze, případně se vytvoří plicní absces. Tyto projevy jsou častější a výraznější u nerozpoznaných těles organického původu.

Diagnostika:

• anamnéza: rozhodující pro indikaci bronchoskopie.
• klinické vyšetření: ORL, poslech plic (může být bez patologie!!!).
• zobrazovací vyšetření: RTG – prostý snímek zobrazí kontrastní cizí tělesa. U nekontrastních cizích těles známky emfyzému nebo atelaktázy: posun mediastina a srdce, poloha bránice, asymetrie vzdušnosti plicních křídel.
• diagnostická bronchoskopie.

Terapie:

• 1. pomoc:
  • Heimlichův manévr (nelze u těhotných a malých dětí)
  • koniotomie (u cizích těles v oblasti hlasivek)
• bronchoskopie s extrakcí cizího tělesa, ATB při zánětu.
• thorakotomie (při neúspěšné extrakci bronchoskopicky).

Postintubační stenózy

Zvláštní skupinu onemocnění dýchacích cest jsou dlouhodobé intubace při a po velkých chirurgických výkonech kardiochirurgických a při transplantaci orgánů. Pacient bývá často zaintubován a na řízeném dýchání řadu dní. Endotracheální kanyla nebo tracheostomická kanyla tlakem balónku na stěnu trachey způsobí tracheomalacii s následným jizvením a vznikem stenózy, nebo tracheoesofagické komunikace – píštěle. Postintubační granulomy vznikají v zadní části glottis.

Terapie: balónková dilatace, tracheotomie, plastika.

Poranění cricoarytenoidního kloubu

Etiologie: Nejčastěji vzniká jizvením poraněním cricoarytenoidního kloubu při intubaci, kdy dojde k luxaci, či subluxaci tohoto hloubu. Alternativně dochází k současnému postižení tohoto kloubu při vzniku stenózy v oblasti zadní komisury při dlouhodobé intubaci.

Příznaky: omezení hlasové výkonnosti, nebo dlouhodobě trvající chrapot po intubaci, v případě stenózy i dušnost, ale příznak nemusí být téměř žádný.

Diagnostika: v laryngoskopickém obraze na postižené straně medializovaná hlasivka, arytenoidní hrbol vpadlý do nitra hrtanu (obraz je shodný s jednostranným postižením n. larynegus recurrens), peroperační palpační ověření omezení hybnosti arytenoidní chrupavky, EMG hrtanu jenž prokáže normální aktivitu svalů (beze známek denervace, nebo reinervace).

Terapie: mobilizace, nebo repozice arytenoidní chrupavky, často bývá neúspěšná pro již vzniklé srůsty a fibrotizaci v oblasti kloubu.

Diferenciální diagnóza:

• Jednostranná obrna hlasivky– na EMG známky denervace, nebo reinervace, při palpaci arytenoidní chrupavka normálně hybná.
• Revmatoidní artritis – v anamnéze u pacienta schází tracheální intubace, revmatologické vyšetření.