Tupé poranění
Úder tupým předmětem na přední stranu krku.
- Příznaky: dušnost, kašel.
- Terapie: kortikoidy.
- Příznaky: dušnost, kašel, emfyzém, hematom.
- Terapie: kortikoidy, ATB, zajištění dýchacích cest.
Ostré poranění
Střelné, bodné, řezné.
Terapie: chirurgie, ATB, kortikoidy.
Opaření, poleptání
Vdechnutí žíravých látek, dráždivých plynů, horkých par, bodnutí hmyzem.
Příznaky: bolest při mluvení a polykání i klidová, podkožní emfyzém, krvácení, dušnost.
Terapie: zajištění dýchacích cest, chirurgie, kortikoidy, ATB.
Komplikace: perichondritida, absces, jizevnatá stenóza.
Aspirace
Definice: vdechnutí cizího tělesa z dutiny ústní přes hrtan do trachey nebo bronchů. Podle doby uložení v dýchacích cestách je dělíme na akutní a chronická.
Etiopatogeneze:
většina cizích těles (60 %) se dostává do pravé průdušky (pravý hlavní bronchus je uložen příměji a má o něco širší průsvit než levý).
Klinika:
Podle uložení tělesa může postižená plíce ventilovat fyziologicky nebo dojde k částečnému – tzv. ventilovému uzávěru, kdy vdechovaný vzduch se dostává při inspiriu do plíce, ale nedojde k jeho výdechu a vzniká plicní emfyzém, nebo dojde k úplnému uzávěru a vzniká nevzdušnost – plicní atelektáza. Pokud cizí těleso zůstává delší dobu v bronchu rozvíjí se zánět, tvoří se granulační tkáň v jeho okolí. Dochází k opakovaným hnisavým bronchitidám, pneumoniím, atelektáze, případně se vytvoří plicní absces. Tyto projevy jsou častější a výraznější u nerozpoznaných těles organického původu.
Diagnostika:
Terapie:
Postintubační stenózy
Zvláštní skupinu onemocnění dýchacích cest jsou dlouhodobé intubace při a po velkých chirurgických výkonech kardiochirurgických a při transplantaci orgánů. Pacient bývá často zaintubován a na řízeném dýchání řadu dní. Endotracheální kanyla nebo tracheostomická kanyla tlakem balónku na stěnu trachey způsobí tracheomalacii s následným jizvením a vznikem stenózy, nebo tracheoesofagické komunikace – píštěle. Postintubační granulomy vznikají v zadní části glottis.
Terapie: balónková dilatace, tracheotomie, plastika.
Poranění cricoarytenoidního kloubu
Etiologie: Nejčastěji vzniká jizvením poraněním cricoarytenoidního kloubu při intubaci, kdy dojde k luxaci, či subluxaci tohoto hloubu. Alternativně dochází k současnému postižení tohoto kloubu při vzniku stenózy v oblasti zadní komisury při dlouhodobé intubaci.
Příznaky: omezení hlasové výkonnosti, nebo dlouhodobě trvající chrapot po intubaci, v případě stenózy i dušnost, ale příznak nemusí být téměř žádný.
Diagnostika: v laryngoskopickém obraze na postižené straně medializovaná hlasivka, arytenoidní hrbol vpadlý do nitra hrtanu (obraz je shodný s jednostranným postižením n. larynegus recurrens), peroperační palpační ověření omezení hybnosti arytenoidní chrupavky, EMG hrtanu jenž prokáže normální aktivitu svalů (beze známek denervace, nebo reinervace).
Terapie: mobilizace, nebo repozice arytenoidní chrupavky, často bývá neúspěšná pro již vzniklé srůsty a fibrotizaci v oblasti kloubu.
Diferenciální diagnóza: