Doba, kdy sportovec chtěl zaznamenávat sportovní růst jenom pomocí stopek a tepovou frekvenci si musel měřit na zápěstí či krku, je pryč. Ze dne na den jsou vynalézány různá zařízení, která nám mají tréninkový proces snadněji vyhodnocovat a zaznamenávat. Dnešní pokročilé technologie nabízejí širokou škálu různých zařízení s nejrůznějšími funkcemi. Jedním z výborných tréninkových pomocníku je právě sporttester, který dokáže zaznamenávat a vyhodnocovat velké množství tréninkových údajů a v neposlední řadě také motivovat (Tvrzník a Gerych, 2014).

Stejně jako při trénování ve venkovním letním prostředí, tak i v zimním prostředí (zimní sporty nebo zimní přípravy sportovců) by měl sportovec používat sporttester. Když plánujeme svůj sportovní růst, tak potřebujeme zpětnou vazbu z každé tréninkové jednotky, a je jedno zdali to bylo v létě v tělocvičně, nebo v zimě venku.

Nejzákladnější funkcí sporttestru je měření tepové frekvence, kterou můžeme považovat za jednu z nejdůležitějších, co se efektivního řízení tréninku týče. Když vezmeme v úvahu, že máme na sobě hrudní pás pro snímaní tepové frekvence, můžeme danou veličinu sledovat přímo v tréninkové jednotce a pracovat s ní. Hrudní pás je většinou součástí příslušenství. Na obrázcích níže (Obr. 1, Obr. 2) vidíme hrudní pás Polar H10. Pás disponuje elektrodami, které snímají impulzy vznikající při srdeční činnosti. Tyto impulzy (snímané pásem) jsou postupně přenášeny do hodinek na zápěstí, které nám ukazují aktuální stav. V praxi je velmi důležité, aby byl snímač (hrudní pás) umístněný přímo na těle, zhruba pod prsními svaly. Postupem času, kdy zvládáme jednoduchou manipulaci a při trénovaní se nechceme spoléhat pouze na tepovou frekvenci, můžeme začít používat například GPS signál, díky kterému můžeme vidět například délku zdolané tratě, ale i naše tempo a mnoho dalších ukazatelů, které nám přibližují tréninkovou jednotku (Tvrzník a Gerych, 2014).

Proč bychom vlastně měli monitorovat a zaznamenávat naši srdeční frekvenci? Sporttester je základním diagnostickým zařízením, které nám poukáže na sledované ukazatele tréninkového zatížení. Následně můžeme vyhodnocovat a sledovat vývoj tréninkového procesu, efektivněji řídit samotnou tréninkovou jednotku a v neposlední řadě upravit tréninkovou zátěž. Sporttester je základním diagnostickým zařízením, které je mnohými označováno za překonané a nepotřebné. Avšak jednoduchost a dostupnost tohoto přístroje z něj dělá ideální prostředek pro řízení tréninkového procesu mnoha sportovních odvětví (Benson a Connolly, 2012).

Vstupní testování

Terénní testování má sice oproti laboratornímu testování mnoho nevýhod (je obtížné standardizovat všechny podmínky měření a zajistit tak možnost test zopakovat, měřitelnost funkčních parametrů apod.). Výhoda ovšem spočívá v jeho specifičnosti pro sportovce. Funkční zátěžová diagnostika v terénním prostředí se zaměřuje nejen na dosažení rychlostního, silového či vytrvalostního výkonu, ale zejména na vztah mezi daným výkonem a jeho biologickou odezvou (Jansa, 2009).

Kdybychom chtěli zjistit a pracovat s maximální srdeční frekvenci, můžeme použít mnoho testů. Jako příklad si uvedeme test od Benson a Connolly (2012), kteří ho rozdělili do následujících kroků:

1. Nejdříve musíme najít vhodnou běžeckou dráhu, která by obsahovala stoupání o délce 400 až 600 metrů;
2. Ještě, než začneme testovat naši maximální srdeční frekvenci, se musíme samozřejmě zahřát. Na to by nám měl stačit klus o délce 0,8 až 1,6 kilometrů;
3. Vyběhneme jeden kopec nejrychleji jak dovedeme a zkontrolujeme si naši srdeční frekvenci;
4. Po vyběhnutí prvního kopce jdeme nebo zlehka běžíme 2 minuty odpočinkovým tempem a běh do kopce zopakujeme. Opět si zaznamenáme naši srdeční frekvenci;
5. Následuje opět chůze nebo běh po dobu dvou minut odpočinkovým tempem a znovu opakujeme běh do kopce. Srdeční frekvence na konci tohoto třetího úseku se zhruba rovná naší maximální srdeční frekvenci.

Kdybychom chtěli testovat anaerobní práh, tak si můžeme zvolit například Conconiho test. Test pracuje na principu sledování linearity vzestupu srdeční frekvence v závislosti na zatížení a zjištění odklonu od této linearity (viz Obr. 3). Postup daného testu popisuje Jansa (2009):

1. Rozcvičení se po dobu alespoň 15 minut;
2. Absolvování sérií 200metrových úseků, kdy začneme tempem zhruba 10–12 km/h, přičemž každou sérii zvýšíme rychlost o 0,5 km/h až do subjektivního vyčerpání.
3. Na konci každého stupně zatížení se zapisují hodnoty SF (nejlépe sporttesterem) a vnášejí se do grafu závislosti SF na rychlosti běhu.
4. Po absolvovaní testu vyhodnotíme linearitu závislosti SF na rychlosti a stanovíme bod deflexe, který většinou odpovídá 88–92 % SF_max. Při terénním testování se nám nemusí vždy podařit, navzdory dodržení všech zásad a protokolů, nalézt žádoucí bod deflexe.

Návrh tréninkového programu za využití sporttesterů

Sporttester nám dokáže pomoci zejména při rozvoji vytrvalostních schopností, a to při trénování pomocí zón intenzity nebo Gerschlerovy metody.

Měření srdeční frekvence nás informuje o intenzitě zátěže a tedy i o pohybu v konkrétní zóně intenzity. Při tomto měření musíme mít ovšem na paměti, že zvýšení tepové frekvence má vzhledem k výkonu zpoždění v řádu desítek sekund (příklad – postupný nárůst tepové frekvence v době po intenzivním krátkodobém výkonu – sprint na 100 m).

• Zóna intenzity 1: Tato zóna je pod anaerobním prahem (ANP), intenzita by se měla pohybovat od 50–70 % maxima, pro přesnější rozmezí je nutné přesně znát hodnotu svého anaerobního prahu. Trénink v této zóně by měl působit na aerobní metabolismus sportovce, významný pro většinu sportů, obzvláště těch, kde přísun kyslíku představuje limitující faktor výkonu (střední a dlouhé tratě, plavání, běh na lyžích, cyklosporty, hry). V této zóně lze praktikovat i tzv. aerobní kompenzační trénink. Jeho intenzita je nízká, pohybuje se okolo 50 % maxima. Umocňuje regeneraci po tréninku a vyplavení metabolitů. Nejčastěji jde o vyšlapání na kole/rotopedu, výklus, či plavání po dobu 20–40 minut.
• Zóna intenzity 2: Rozsah intenzity zatížení je cca 80–93 % SF_max. Jedná se o trénink o intenzitě v oblasti anaerobního prahu, mírně pod či nad ním. Působí na schopnost sportovce utilizovat vyšší množství laktátu a udržet vysokou úroveň intenzity pohybové aktivity bez kumulace laktátu (po dobu delší než 5 minut), oddalovat únavové stavy a zlepšovat výkon.
• Zóna intenzity 3: Trénink o intenzitě 93(90)–100 % SF_max působí na zvýšení max. spotřeby kyslíku díky zvýšené potřebě přenosu kyslíku a efektivity jeho využití. Má přínos zejména ve sportech, kde je nejvíce využíván aerobní systém. Vede zejména ke zvýšení odolnosti vůči hromadění laktátu, adaptace na jeho zvýšenou tvorbu, jeho efektivnější odstraňování ze zapojených svalů. Tato zóna se často využívá na konci přípravného období a období před soutěží k vytvoření maximální funkční kapacity sportovce, nebo během soutěžního období pro udržení vysoké výkonnosti.
• Zóna intenzity 4: Pro všechny sporty, využívající zejména rychlost a výbušnost, je důležitý anaerobní alaktátový systém tréninku. Trénink v této intenzitě zvyšuje a udržuje krátkodobou rychlostní vytrvalost. Jde obvykle o velmi krátké intervaly (ne více než 20 vteřin) rychlých a výbušných cviků s intenzitou více než 100% maximální spotřeby kyslíku i SF_max s dlouhým odpočinkem mezi sériemi (Zahradník a Korvas, 2012).

Gerschlerova metoda: využívá tzv. prodloužený podnět – dobu po intenzivní pohybové aktivitě, kdy činnost srdce zachovává velký systolický objem (120–180 tepů). K tomuto typu tréninku opět využijeme monitoring SF. Interval zátěže je 90 s, poté odpočíváme do okamžiku, kdy SF klesne pod 120 tepů za minutu. Pokud však SF neklesne pod tuto hranici do 90 vteřin po zátěži, trénink ukončujeme. Je možné aplikovat také hranici 140 tepů pro zahájení dalšího intervalu zátěže. Tato metoda cílí na rozvoj VO_2max a zvýšení efektivity práce srdečního svalu (Havel a Hnízdil, 2012).

Vyhodnocení tréninkového programu pomocí sporttesterů

Pro efektivní využívání sporttesterů je výhodné využívat webové rozhraní daného výrobce, v tomto případě Polar, nebo přidruženou aplikace pro mobilní zařízení. Instalace aplikace je jednoduchá a probíhá pomocí aplikace Google Play nebo App Store. Po instalaci a následném spuštění se zobrazí úvodní stránka aplikace Polar Beat (viz Obr. 4). Z této nabídky je možné si vybrat jakýkoliv starší záznam tréninkové jednotky, případně začít nový záznam.

Po vybrání tréninkové jednotky se Vám otevře okno (Obr. 5) ve kterém můžete vidět:

• čas trvání tréninkové jednotky;
• maximální dosaženou srdeční frekvenci;
• průměrnou srdeční frekvenci;
• spálené kalorie;
• kolik procent ze spálených kalorii byly tuky;
• zdolanou vzdálenost;
• maximální dosažené tempo (uváděno v minutách na kilometr);
• průměrné tempo (uváděno v minutách na kilometr).

Když si úvodní okno srolujeme níže, můžeme si dále rozkliknou tři nové záložky: Fit/Fat, HR, Pace. My se podíváme na první a to Fit/Fat (Obr. 6). V této záložce můžeme vidět křivku naší srdeční frekvence a také čas strávený v zónách FIT (v našem případě 20:30) a FAT (v našem případě 2:29). Po zapnutí GPS souřadnic tato záložka nabízí i mapku, kudy jsme se pohybovali (v našem případě nebyly GPS souřadnice zapnuty).

Další ze záložek je HR (Obr. 7). V této záložce můžeme sledovat stoupání a klesání naší srdeční frekvence. Na levé ose můžeme sledovat číselné údaje (aktuální stav srdeční frekvence), zatímco na pravé ose procentuální údaje (na kolika procentech z naší maximální srdeční frekvenci se zrovna nacházíme). Níže můžeme vidět 5 zón:

• první (šedá) odpovídá zhruba 50 až 60 % srdeční frekvence;
• druhá (modrá) odpovídá zhruba 60 až 70 % srdeční frekvence;
• třetí (zelená) odpovídá zhruba 70 až 80 % srdeční frekvence;
• čtvrtá (žlutá) odpovídá zhruba 80 až 90 % srdeční frekvence;
• pátá (růžová) odpovídá zhruba 90 až 100 % srdeční frekvence.

Když si rozebereme naši tréninkovou jednotku, tak je jasně vidět, proč v tréninku používat sporttester. Chtěli jsme běžet tři okruhy v zóně 4 (okruh měl vždy stejnou délku), přičemž jsme každý nový okruh začínali běžet až poté, co se nám srdeční frekvence dostala na spodní hranici zóny 3. První běžený okruh byl bez okamžité zpětné vazby sporttestu, což mělo za následek, že jsme vůbec nevěděli, jakou máme srdeční frekvenci, a tudíž ani v jaké zóně intenzity zatížení jsme. Následné dva okruhy, kdy jsme už pracovali se sporttestrem, nebyl problém běžet v požadované zóně intenzity.

Poslední záložka je Pace (Obr. 8). Na daném obrázku můžeme vidět naše tempo, kterým jsme po čas tréninku běželi.

Všechny fotky ze záznamu obrazovky aplikace Polar Beat si můžete prohlédnout na videu níže (Video 1):

Na Obr. 9 můžeme sledovat výpadek signálu z hrudního pásu.

Mimo mobilní aplikaci můžeme tréninkové záznamy sledovat na PC, po přihlášení na stránky https://flow.polar.com/. Pohled do webového rozhraní společnosti Polar můžeme vidět na videu níže (Video 2).